Budovy škol jsou různé, ale žáci jsou všude stejní

Vladimír Vochozka si z letošního ročníku Zlatého Ámose odnesl titul Ámos fyzikář.  Vystudoval obor fyzika, informatika a elektronika. Kantořině se věnuje sedmým rokem. Již šest let předává své znalosti a nadšení žákům ZŠ Planá nad Lužnicí. Současně působí jako odborný asistent na Katedře aplikované fyziky a techniky Pedagogické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích.

 

Byl jste překvapen, když jste se octl v soutěži Zlatý Ámos?

Když za mnou přišli žáci s nominací, tak jsem byl hodně překvapený. Zrudl jsem, a protože jsem měl červenou košili, chvíli jsem barevně ladil.

Co jste si ze soutěže odnesl? Získal jste nějakou inspiraci?

Perfektní bylo vidět stejně nadšené kolegy. Práce je baví, proto bylo setkání s nimi velice pozitivní.

Stal jste Ámosem fyzikářem. Jak vlastně fyziku zábavně učit? Co byste kolegům poradil pro inspiraci?

Žáky se snažím zaujmout především pokusy. Výklad látky, opakování i práce žáků v hodině jsou vždy spojeny s experimentováním. Každý rok začleňuji do výuky jiné pokusy, aby bylo vyučování zábavné i pro mě. Pomůcky si sám vytvářím, vymýšlím nebo se nechávám inspirovat od jiných učitelů z České republiky či zahraničí. Na pracovním stole se mi neustále hromadí nové věci, u kterých by na první pohled využití pro výuku asi nikdo nečekal. Moje manželka by mohla vyprávět, kolik věcí z domácnosti, třeba kuchyně, už našlo využití ve škole. Moderní technologie beru jako vynikající možnost doplnění, ale kdykoliv to je možné, využívám reálné předměty, prostě cokoliv, na co si lze sáhnout.

Jak se stalo, že jste se stal „fyzikářem“?

Na fakultě jsem díky doc. Tesařovi, který učí didaktiku, objevil kouzlo vyučování fyzice. Po teoretické přípravě v didaktických předmětech jsem se těšil na praxi a moje očekávání se splnilo, tak už nebylo třeba se dál rozhodovat.

Hodně se mluví o tom, jak jsou současné děti jiné než dřívější generace. Vnímáte to také tak?

Zatím učím teprve sedm let, takže nemám dostatečný nadhled. Kdykoliv se dostanu do diskuze ohledně porovnání různých generací, nezapomenu na krásnou vlastnost mozku pamatovat si spíše to příjemné a dřívější vzpomínky si idealizovat.

Co je pro vás v kantorské profesi nejdůležitější? Co vás motivuje?

Práce s žáky a studenty má velký bonus v unikátním okamžiku, když na něco přijdou nebo objeví sami. I když jsou některé poznatky starší více než dva tisíce let, zkušenost se stejně nedá předat, člověk ji musí získat. Každý pedagog tvrdí, že jeho předmět je nejzajímavější a nejdůležitější, ale podle mě jen učitel fyziky má pravdu.

Jak vnímáte rozdíl mezi dětmi z velkých měst a těmi z měst menších?

Podařilo se mi učit aspoň den či dva přibližně na osmnácti školách v jižních Čechách. Budovy jsou to různé, ale žáci jsou stejní. Nikde nejsou horší či lepší.

Co děláte, když neučíte? Kde čerpáte energii?

Bude to znít nereálně, ale ve volném čase se věnuji fyzice či výpočetní technice. Oba dva obory mě baví jako vyučovací předměty i jako obory samotné. Teď jsem například celý víkend tiskl na 3D tiskárně vznášedla do výuky.

Romana SLANINOVÁ

22 total views, 1 views today