Cesta, jak se dotknout svého jídla

Uzavřený cyklus jídla do škol – tak se jmenuje projekt podpořený hlavním městem Praha, který realizuje škola ZŠ Angel v Praze-Modřanech. Žáci i učitelé z celé školy vstoupili do pilotního projektu, který je zapojuje do pěstování bylinek, zeleniny a jedlých keřů na vlastnoručně vyrobených vyvýšených záhonech.

Budoucí sklizeň se zpracuje a její zbytky se pak vracejí do půdy. Tato školní komunitní zahrada se také stává místem pro setkávání dětí, rodičů a učitelů. Více nám ale o projektu prozradila pěstitelka Jana Kožnarová.

Čí to byl nápad, založit vpravdě takovou „jedlou“ zahradu?

Jedlá zahrada se teprve buduje. Vidíme to jako budoucnost všech zahrad. Mít krásný pohled do zahrady a zároveň i zdravý a chutný užitek. A hlavně: utrhnout si své jídlo, velice neobvyklé dobrodružství pro žáky 21. století.

Ve školním areálu však máte i atrium. Co tam pěstujete jedlého či nejedlého?

V atriu je většina keřů nejedlých, jsou tam ale krásné obří levandule, kterým se daří hlavně v důsledku slunných stanovišť. Plánujeme dosadit jedlé keře, vše se ale bude odvíjet od návrhu zahrady, který ještě společně ladíme s žáky a zahradnicí-krajinářkou. Zanedlouho bychom měli návrh společně dokončit, poté už bude jasné, které jedlé keře vyhrály.

Dá se říci, že se tak žáci stávají architekty vlastní školní zahrady?

Ano, to bylo v plánu. Vidíme smysl v participativním přístupu. Pokud si sami žáci a učitelé mohou zvolit, jak bude zahrada vypadat, poradit se a společně s odborníkem vybrat to nejlepší pro ně i zahradu, předpokládáme, že se stane jejich součástí a budou v ní chtít trávit co nejvíce času. Vznikne tak i nové místo pro tříkomorový kompostér a vyrostou vyvýšené záhony.

Kolik dobrot společně vypěstujete a jak rychle vám zahrada roste pod rukama?

Sezóna pomalu začíná, těšíme se, až budeme pracovat více venku. Jaký bude výběr rostlin, tak to si žáci rozhodnou sami. První stupeň již předpěstovává bylinky, rajčata a hrášek. Součástí 12 workshopů, které ve škole průběžně probíhají, bude i jeden na domácí vermikompostování. Žáci si tak mohou do každé třídy vyrobit žížalí vermikompostér, kompostovat jejich „svačiny“ a zároveň chovat ve třídě žížaly jako domácí mazlíčky a vzniklý žížalí čaj a vermikompost samozřejmě využít pro výživu rostlin.

Děti se tu dozvědí všechno potřebné pro to, aby svoje kompostovací návyky mohly přenést i domů. Děje se tak?

V březnu ve škole proběhl workshop s názvem Zakládáme kompost a kompostujeme. Žáci byli nadšení, kladli mnoho otázek a divili se, že na kompost patří třeba i pytlík od čaje nebo kávová sedlina. Myslíme samozřejmě i na to, že se něco málo může dostat do jejich rodin. To už je spíše práce učitelů, kteří s žáky tráví každý den, a poté i nastavením rodiny.

Obrátili jste se přímo na žáky, aby společně promysleli přeměnu školní zahrady. Jak se této nabídky zhostili?

Do návrhů se zapojili žáci šestých tříd. Rozdělili se do skupinek, každá si vzala na starost vybrané místo v zahradě nebo atriu a pustili se do návrhů. Poté jsme se všichni sešli na workshopu spolu s krajinářkou a zahradnicí Terezou Nehasilovou. Žáci nám představili jednotlivá místa a přiblížili svoje představy a přání. A že jich nebylo málo, mě potěšilo.

Jak hodnocení jejich práce nakonec dopadlo?

Nad jejich návrhy jsme diskutovali a probírali výhody i nevýhody jednotlivých řešení. Žáci si zažili, co všechno práce krajináře, zahradníka a zahradního architekta obnáší a co je třeba vědět, než samotná proměna zahrady a navrhování konkrétních prvků začne. Prakticky jsme si ukázali, jak je třeba nad projektem uvažovat, a zkusili si společně postup návrhu od začátku do konce rozkreslit na papír.

Uzavřený cyklus jídla do škol je pilotním projektem. Co plánujete dál?

Ke konci sezóny plánujeme na školní zahradě setkání zájemců z řad pedagogů, koordinátorů EVVO a ředitelů škol o další běh. Od začátku projektu se nám ozvalo několik zájemců o realizaci projektu na jejich škole. Jsme s nimi v kontaktu a otevřeni konzultacím nad jejich projekty a připravovanými žádostmi o proměnu jejich školní zahrady.

Projekt učí děti lásce k přírodě.

A nejenom to! Budeme rádi, když během práce na zahradě vznikne vztah žáků k půdě, k jídlu, k chuti vypěstovat, sklidit, sníst a poté i zkompostovat své vypěstované dobroty. To je smyslem uzavřeného cyklu jídla.

 

 

 

123 total views, 1 views today