Šance splnit vládní sliby je

O názor na současnou přetahovanou o učitelské peníze jsme požádali poslankyni a místopředsedkyni školského výboru Poslanecké sněmovny Kateřinu Valachovou.

Jaké jsou zásady a dohodnutá pravidla pro zvyšování platů učitelů od 1. ledna 2020?
Je třeba zdůraznit, že jednání stále pokračují. Zvýšení platů učitelů ani ostatních pracovníků školství není dohodnuto, naopak jsme ve stavu stávkové pohotovosti. Pokud mám shrnout ty vyjednávací pozice, tak odbory požadují zvýšení tarifní složky platu o deset procent a určité prostředky rozpočtu, o kterých je známo, že existují a tvoří rezervu na platovou oblast, použít ke zvýšení objemu nadtarifní složky. Znamenalo by to asi dvě další procenta. Proti tomu stojí názor ministerstva, které ústy Roberta Plagy přišlo s verzí růstu pro všechny učitele o 1 750 korun, přičemž tato částka po tlaku odborů již byla upravena na 2 750 korun s tím, že zbytek peněz rozpočtovaných na platy půjde do pohyblivých složek. Jasněji je u nepedagogických pracovníků, kde budou platy zvýšeny plošně o 1 500 korun bez ohledu na zařazení a o dalších 3,5 procenta vůči stavu letošnímu. Tam spory nejsou.

Jaké jsou vaše postoje k otázce platů?
Nejsem v dané situaci spojena se žádnou ze stran tohoto sporu, jednání nevedu, neúčastním se jich. Nicméně jako místopředsedkyně školského výboru Sněmovny situaci pochopitelně sleduji, samozřejmě o ní hovořím jak s představiteli ministerstva, tak i s odbory. Potřebovali bychom s ohledem za rozběh reformy regionálního školství daleko více klidu v rezortu a konečně dodělat některé věci, které stále nejsou zcela dotažené. Nicméně samozřejmě určitá pravidla či zásadní body mám. Za prvé je zde naprostá nutnost dalšího zvyšování platů ve školství. Za druhé pochopitelně platí, že s tím musí růst i odměna ve všech ostatních oblastech školství, tedy odměny nepedagogickým pracovníkům. Za třetí je nutné dosáhnout plné krytí tak zvaných výkonů navíc, tedy nastavit finanční krytí na reálné počty dětí a také zajistit plné krytí při podpůrných opatřeních pro děti zvláště nadané či děti se SVP a podobně. A za čtvrté pak platí, že je nutné zajistit plné krytí reformy financování regionálního školství, což se týká především potřeby zaplatit skutečně odvedenou práci pedagogů, můžeme říci také zaplacení odučených hodin. To stejné platí u nepedagogů. Zde si to můžeme přiblížit na skutečném zohlednění velikosti a složitosti škol.

S čím tedy skutečně počítá rozpočet?
Z hlediska mezd s deseti procenty pro pedagogy i pro nepedagogy. Ale jsou zde určité rezervy, které by při využití mohly znamenat o něco vyšší platy u učitelů. Slabým místem rozpočtu jsou již tradičně tak zvané ONIV.

Kolem učitelských platů zaznívají různá čísla – varianty meziročních růstů o 15 a 10 procent, jindy dosažení úrovně 150 procent roku 2017. Můžete to vysvětlit?
Vládní program mluví o tom, že v roce 2021, tedy na konci volebního období, má být dosaženo u učitelů úrovně 150 procent stavu roku 2017, tedy ze začátku volebního období. Vedle toho jsou opakovaná doporučení Sněmovny, která mluví o každoročních růstech o patnáct procent u učitelů a o deset procent u ostatních zaměstnanců školství, což by mělo vést k tomu, aby v roce 2020 dosáhl plat učitelů úrovně 130 procent průměrné mzdy. Jakkoliv jde o odlišné cesty, výsledek by měl být podobný. V roce 2021 by průměrný učitelský plat měl být asi 46 až 47 tisíc korun.

Zaznívají však i jiná čísla – deset procent pro učitele a osm pro nepedagogy. Proč ta změna?
Jedna věc jsou cílové částky na konci působnosti této vlády, jiná věc je pak cesta, jak se k nim dostat. Já jsem jednoznačně pro to, aby ta cesta byla dynamická a abychom se k cíli přibližovali soustavně a systematicky. Patnáctiprocentní růst u učitelů a desetiprocentní u ostatních by nás dovedly k cíli. Protože pokud budeme otálet s růstem nyní pro rok 2020, o to větší skok bychom museli udělat v roce 2021. Takže s každým nyní ubraným procentem si musíme říci, že toto procento budeme muset příště přidat navíc. Ve světle současných debat to znamená, že především u nepedagogických pracovníků se splnění vládních slibů stává nejistým. Což za sebe chápu jako naprosto nepřijatelné.

Má tedy nynější situace nějaká pozitiva?
Ale to zase má, nebuďme nespravedliví. Především zde zmizely pochybnosti o nutnosti růstu platů nejen u učitelů, ale také u nepedagogických pracovníků. Už je to bráno jako samozřejmost a nezbytnost, což je určitě jistý pokrok. Pro ředitele to znamená, že se snižuje tlak na nutnost přelévání peněz z kapsy do kapsy. Měli jsme zde běžný stav, že aby škola sehnala nepedagogického pracovníka, byla nucena brát učitelům peníze, jinak by nebylo z čeho zaplatit třeba účetní. Ten tlak nezmizel, ale alespoň se zmenšil. Za určitý alespoň částečně pozitivní signál bych brala to, že ve výhledu na rok 2021 je již nyní zakomponován růst platů učitelů o devět procent a u neučitelů o čtyři procenta. Měli jsme doby, kdy ve výhledech žádné předem akceptované růsty nebyly. Nicméně pořád vidím nutnost růstu pro rok 2021 na úrovních patnáct a deset procent. Pak je šance splnit vládní sliby.

A tedy šanci uspokojit odbory?

Tato země a tato i mnoho minulých vlád mají neuvěřitelné štěstí, že učitelské odbory, jak vedení, tak především členové, jsou až neskutečně uvážlivé a trpělivé. Když si představím, kolik slibů politiků bylo za posledních dvanáct let různě porušeno, tak bychom museli být skoro pořád ve stávkové pohotovosti a mnohdy s uzavřenými školami. Já myslím, že tohle by veřejnost měla opravdu ocenit. Ale nemohu mluvit za odbory, nevím, co je, jak říkáte, uspokojí. Každopádně mi připadá, že handrkování o to, zda alespoň těch deset procent do tarifů a dvě procenta do pohyblivé složky, což požadují odbory, nebo zda to udělat podle ministra Roberta Plagy s větším důrazem na pohyblivé složky, tak toto handrkování není důstojné, a především v sobě nezohledňuje to, že bohorovný přístup dlouhé řady vlád dotlačil odbory do situace, kdy už skutečně nemají prostor pro kompromisy. Mimochodem – vláda má ještě jedno štěstí. Nejradikálnější jsou totiž organizace zaměstnavatelů, hospodářské komory a podobně. Ty požadují jednoznačně a bez nějakých kudrlinek růst platů ve školství o patnáct procent.

To je skutečně překvapivé. Proč to dělají?
To jsou totiž lidé, kteří mají jinou optiku. Průmyslníci vědí, že jejich příští zisky jsou závislé na vzdělaných zaměstnancích. Oni nejlépe vědí, že školství je opravdová priorita priorit, protože na úspěchu školství závisí budoucí prosperita země.

V souvislosti se zvyšováním platů se často používá slovo minimální. Jak tomu máme rozumět ve světle současných dohadů?
Když někdy poslouchám některé kolegy, kteří se tváří, že když přidají učitelům, uklízečkám nebo třeba kuchařkám deset procent, tak by zaměstnanci škol měli slavit a projevovat neskonalou vděčnost, tak to ve mně vře. Jezdím hodně po školách, zrovna před pár dny jsem byla na severní Moravě. Kuchařka 13 tisíc čistého, uklízečka 12 tisíc. Škola se leskla čistotou, oběd byl skvělý, skutečně velmi dobré jídlo. Ti lidé se starají o naše děti a starají se velmi dobře. A pak se tady někdo v Parlamentu tváří, že těch deset procent růstu je nějaká kdovíjaká milost a že by jim měly přicházet tuny děkovných dopisů. Strašné. Přitom ty platy uklízečky či kuchařky jsou deset procent platů poslanců s nějakými těmi funkcemi. Tvrdím, že dobrý oběd v jídelně je větší hodnota než špatný zákon v Parlamentu.
A teď k tomu slovu minimální. Ještě když jsem byla na ministerstvu, tak jsem během těch dvou let opakovaně upozorňovala na jednu důležitou věc. Tarify ve školství by měly směřovat k vyrovnání s tarify jiných vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců státu a veřejných institucí, typově třeba lékařů, zdravotních sester na pozicích s vysokoškolským vzděláním, policistů s takovou podmínkou výkonu funkce. Mezi těmi tarifními systémy je dlouhodobá nerovnováha, to je věc, která vznikla před dlouhými lety. Slovo minimální mělo vždy znamenat, že růst ve školství by měl výrazně předbíhat růst jinde, protože historicky zaostával. Dnes jsou učitelé jednou z nejhůře placených profesí s vysokoškolským diplomem, protože jejich tarify jsou posunuté dolů. Tím slovem minimální mělo být řečeno, že pokud porostou jiné platy dynamicky, tak u učitelů půjdeme nad ta procenta z vládního programu, abychom snížili odstup učitelů od ostatních vysokoškoláků.

Proto tedy důraz na růst tarifů?
Jistě. Bavme se o radikálním zvýšení objemu prostředků na nadtarifní složky ve chvíli, kdy u tarifů nebudou učitelé daleko na chvostu pelotonu. Nadtarify jsou třešnička na dortu, připadá mi prazvláštní prsknout na dort třešničku, když je hotový základní korpus a možná první vrstva krému. Ostatně bychom pro samé okouzlení rokem 2021 a 150 procenty peněz z roku 2017 neměli zapomenout na to, že vládní program obsahuje i další sliby. Třeba zvýšení příplatků na třídnictví. A to je kde? A kde je slíbené snižování pedagogické činnosti ředitelů a ředitelek škol, aby měli dostatečný prostor pro koncepční práci, na péči o bezpečnější klima na školách, na snahy o vyšší kvalitu vzdělávání, na profesní podporu začínajících učitelů a tak dále? Ale nejpozději pro rozpočet 2021 je jasným tématem pokrýt a splnit i tyto sliby.

Takže se na konci volebního období nahromadí koalici velké úkoly směrem ke školství?
Určitě to tak lze říci. A skutečně bych raději viděla, abychom se nemuseli honit na poslední chvíli a co nejvíce toho udělali v roce 2020, to znamená, abychom k tomu právě nyní vytvořili prostor.

Co je nyní ve školství skutečně špatně?
Co je skutečně špatně, to je fakt, že jsme v polovině listopadu a nemáme příliš představu, jaký bude příští rok růst platů ve školství, jaké poměry tarify/nadtarify můžeme očekávat a podobně. Do toho totiž vstoupí od 1. ledna v plném rozsahu reforma financování regionálního školství, která již byla jednou o rok odložena, protože úřad ministra Plagy nestihl přípravu. Dost mne straší, že mi ředitelky a ředitelé při návštěvách škol říkají: „Co jsme nevěděli před rokem a proč se reforma odkládala, nevíme ani nyní.“ To je strašidelné a to je skutečně špatně.

Mzdy ve státní správě rostou výrazně a rychleji, než se očekávalo. Odrazí se tato realita v platech ve školství?
Nejsem si zcela jistá, zda lze říci, že platy ve státní správě rostou nad očekávání. Rostou tak, jak byly v různých rozhodnutích pro různá odvětví schváleny. Tam úplně není prostor pro nějaká velká překvapení. Ale obecně platy a mzdy skutečně stále předstihují prognózy, ze kterých vycházel jak slib 150 procent v roce 2021, tak i doporučení Sněmovny o opakovaných zvýšeních o patnáct procent. Pokud chceme, aby učitelé dohnali ostatní vysokoškoláky, pak by na to vláda měla reagovat. Já rozumím, že možnosti rozpočtu jsou omezené, ale pokud nebudeme jednat v rozumné rychlosti, nikdy nedosáhneme nápravy situace.

Je nyní na Poslanecké sněmovně, jak skutečně finance pro učitele dopadnou? Nebo je to na ministrovi? Či na vládě?
To je těžká otázka. Samozřejmě primárně mluvíme o odpovědnosti vlády. Poslanecká sněmovna k tomu může pouze přijímat doporučující usnesení, což také opakovaně udělala. Jednání s odbory musí vést ministr a premiér, to je jejich odpovědnost. A před veřejností také musí obhájit, jakých dosáhli výsledků.

Táňa PIKARTOVÁ

75 total views, 2 views today