AKTUÁLNÍ ČÍSLO
REKLAMA
Výuka o škodlivosti úplatků
„Neber úplatky, neber úplatky, nebo se z toho zblázníš,“ je slavná věta z československé komedie Jáchyme, hoď ho do stroje! Slýchávat ji ale možná budou i polští žáci. Rozsáhlý projekt s názvem Polsko bez korupce se zamýšlí nad tím, že vedle matematiky, jazyků nebo biologie se malí Poláci budou učit i o úplatcích.
Musí to projednat s odbory?
Je povinností zaměstnavatele, aby zrušení pracovního poměru se zaměstnancem ve zkušební době projednal s odborovou organizací?
Žáci získávají představu o životních nákladech
Projekt Rozumíme penězům, který ve vybraných školách učí již od roku 2006 žáky finančním dovednostem, letos pokračuje v pěti krajích ve více než 60 školách. V následujícím školním roce se do něj nově zapojí 38 základních škol s pěti tisíci žáky.
Volno k hledání práce
Mám sjednaný pracovní poměr na dobu určitou. Náleží při jeho skončení pracovní volno k vyhledání nového zaměstnání?
Převedení na jinou práci
Zaměstnanec předložil lékařský posudek, z něhož vyplývá, že pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dále dosavadní práci. Zaměstnavateli vzniká v takovém případě povinnost převést zaměstnance na jinou práci. Jak ale postupovat, když zaměstnavatel žádnou jinou vhodnou práci nemá?
Rodiče si přejí, aby školy nabízely kvalitní všeobecné vzdělávání
„To za starých časů nebývalo,“ povzdechla si kamarádka stylem babičky vzpomínající na mladá léta. Obličej nastavený do tragické grimasy a v ruce nabídky druhých stupňů základních škol, kam její dcera v novém školním roce musí nastoupit, protože jejich venkovskou školu na okraji Prahy je třeba po prvním stupni opustit.
Překážka v práci
Je přípustné, aby zaměstnavatel nařídil zaměstnanci změnu nástupu na jinou než jemu stanovenou směnu v případě, že zaměstnanec potřebuje čerpat důležitou osobní překážku v práci (například návštěva lékaře)? Zaměstnavatelé mají zájem provádět tuto změnu, aby překážka v práci nezasáhla do pracovní doby zaměstnance.
S uvedeným dotazem se na MPSV obrátilo právní oddělení ČMKOS a obdrželo odpověď, v níž se mimo jiné uvádí:
Ani liberální povaha zákoníku práce nic nemění na skutečnosti, že podle § 38 odst. 1 písm. b) tohoto zákona je přední povinností zaměstnance konat podle pokynů zaměstnavatele osobně práci podle pracovní smlouvy v rozvržené pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru. Na druhé straně jedním z nejvýznamnějších práv zaměstnance v pracovním poměru, uvedených v § 13 zákoníku práce, je jeho právo na přidělování práce v rozsahu stanovené týdenní pracovní doby, jakož i na rozvržení pracovní doby před zahájením práce. Tomuto právu odpovídá povinnost zaměstnavatele písemně informovat zaměstnance nejpozději do jednoho měsíce od vzniku pracovního poměru, neobsahuje-li takovou informaci samotná pracovní smlouva, mimo jiné o týdenní pracovní době a jejím rozvržení; to platí též o změnách těchto údajů (srov. § 37 odst. 1 písm. e) zákoníku práce). Podle § 81 odst. 1 pracovní dobu rozvrhuje zaměstnavatel a určí začátek a konec směn.
Z kombinace uvedených zákonných ustanovení je zřejmé, že zaměstnanec realizuje výkon práce v pracovní době, která mu musí být zaměstnavatelem vždy předem písemně stanovena.
Pokud jde o překážky v práci na straně zaměstnance, je pro některé předem předvídatelné jiné důležité osobní překážky v práci charakteristické, že při nich pracovní volno zaměstnanci přísluší jen tehdy, nebylo-li možno věc, která tvoří takovou překážku, vyřídit mimo pracovní dobu zaměstnance.
Pokud jde o otázku možnosti změny rovnoměrně rozvržené týdenní pracovní doby do směn zaměstnavatelem, přikláníme se k názoru, že taková změna je možná vždy, aniž by zákon vyžadoval souhlas zaměstnance, avšak jen za podmínky, že byla zaměstnanci oznámena písemně předem.
Za rozhodující a zásadní však považujeme v každém konkrétním případě respektování základního pravidla stanoveného v § 14 odst. 1 zákoníku práce, podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiného účastníka pracovněprávního vztahu a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Právě se zřetelem na tuto obecnou zásadu je třeba posuzovat otázku časové přiměřenosti oznámení zaměstnavatele o změně nástupu zaměstnance na směnu v každém konkrétním případě samostatně. Pro stanovení univerzálního časového limitu v případě rovnoměrného rozvržení pracovní doby nedává zákonná úprava oporu.
Připouštíme však, že v případě použití výkladu právní normy metodou analogie zákona by zřejmě bylo možno za přiměřenou pro oznámení změny rozvrhu pracovní doby zaměstnanci považovat dobu jednoho týdne před nástupem na směnu tak, jako je tomu v případě konta pracovní doby. V tomto směru však musíme připomenout, že Ministerstvu práce a sociálních věcí České republiky nepřísluší závazný výklad právních předpisů, a učiněný závěr je proto jen vyjádřením našeho právního názoru.