AKTUÁLNÍ ČÍSLO


aktualní cislo

REKLAMA


reklama

„Regionální školství jsem si vytkl jako svoji prioritu,“ říká nový ministr školství Josef DOBEŠ

Jak se tedy Vaše priorita – regionální školství, pane ministře, projeví v životě učitelů, konkrétně v jejich platech?

Při financování regionálního školství se musíme nejprve bavit o rozpočtu. Cením si toho, že se mi povedlo přesvědčit vládu, aby se škrty pro rok 2010 v plné míře neodrazily na ministerstvu školství. Jako jediný rezort musíme vázat pouze polovinu prostředků z navrhovaných úspor, tj. 1,5 miliardy korun, což je faktické potvrzení toho, že pedagogové budou profesní skupinou, která bude hájená.

Takže situace je dnes taková, že v roce 2010 nebudeme do platů učitelů sahat a v roce 2011 jim skutečně přidáme 2,1 miliardy. Takto to máme potvrzeno od ministra financí M. Kalouska. A nyní spolu s ministerstvem práce a sociálních věcí pracujeme na tom, jak to udělat, aby tyto peníze byly co nejadresnější.

Určitě ale už nyní máte představu, jak slíbené 2,1 miliardy korun rozdělíte? Jsou určeny jen pro začínající učitele, nebo i pro starší, zkušené pedagogy?

2,1 miliardy se chystáme rozdělit dvojím způsobem. První možnost zakomponuje, jak doufám, náborový příspěvek 180 tisíc korun pro mladé učitele. Ten by se rozděloval ve dvou dávkách. První půlku by učitel získal po zkušební době, druhou pak po roce. Tato varianta se mi jeví jako velmi transparentní.

Druhá možnost je forma  pracovně nazývaného stabilizačního příspěvku. Ten by každému vysokoškolsky vzdělanému učiteli od mateřské školy (tady bude stačit i bakalář) až po střední školu dopočítal hrubý plat do 20 tisíc korun měsíčně. Stabilizačním příplatkem tudíž dorovnáváme tarify. Jen pro upřesnění: stabilizační příspěvek je rozpočítán na pět let.

Kombinace těchto dvou prvků by byla ideální a bude na mladém učiteli, který z nich si vybere. 2,1 miliardy nám stačí zhruba pro 35 – 36 tisíc mladých kvalifikovaných učitelů, což je poměrně velké množství.

A jak oceníte starší, zkušené učitele?

Já všude říkám, že 2,1 miliardy navíc poměrně zajímavě zvětší ředitelům prostor pro osobní ohodnocení. S těmito penězi bude ředitel moci pracovat i při oceňování kvalitních, zkušených kantorů, kteří mimo jiné dostanou úkol navíc: provázet mladé, začínající učitele, předávat jim zkušenosti, mít nad nimi supervizi. A doplňuji, že ani v době svého působení v komunální politice jsem neslyšel varovný apel ministra školství o tom, že demografie učitelů je poměrně nebezpečná. Dostáváme se totiž na trajektorii, která může znamenat, že za deset, patnáct let nebude mít kdo učit. A taková situace se nedá řešit ze dne na den. To znamená, že přijde mladý učitel, odejde důchodový učitel. To nejde, oni vedle sebe musí několik, ideálně pět šest let vyrůstat a dobří zkušení kantoři musí své zkušenosti předávat začínajícím a jejich kvalifikaci doplňovat o moudrost i přístup k dětem, kterého si u zkušených učitelů cením.

V roce 2011 půjde na platy učitelů o 2,1 miliardy více, jak to bude v roce 2012?

V roce 2012 se nám základna zvýší o další 4 miliardy a opět to budou peníze na platy. Bez ohledu na to, že zřejmě dostaneme další zadání k šetření. Přesto: platová základna se zvýší o další 4 miliardy, takže bude plus 6,1 miliardy. A to bude vidět. Tyto čtyři miliardy půjdou za kvalitou, zkušeností a oceněním dobrých pedagogů. To znamená půjdou do nenárokových složek platu.

Jakým způsobem?

Opět vymyslíme, jak tyto peníze do nenárokových složek poslat. Podle mého ale už v této době bude ve společnosti druhý státní záměr, a to srovnávací zkoušky v pátém a devátém ročníku, a já bych část těchto peněz chtěl vázat právě na tento účel.

K srovnávacím zkouškám se ještě vrátím. Mohl byste ale našim čtenářům říct, zda spustíte státní maturity?

Tento způsob - začít státními maturitami - jsem si nezvolil, to je bohužel moje dědictví. Kdybych já začínal na zelené louce, začnu od mateřské školy a budu se bavit o posledním ročníku, který připravuje děti, zejména handicapované a sociálně znevýhodněné, na vstup do první třídy. Začal bych víc koncepčně pracovat i na inkluzi, abych nastavil nějakou startovací čáru v prvním ročníku, pak byl pokračoval pátou třídou – srovnávacími zkouškami – a  tímto směrem bych šel nahoru. To by bylo úplně ideální a zakončoval bych to unifikovanou  srovnávací zkouškou na střední škole a učilištích. Já ale dostal podivný směr, vlastně opak, a musím začít poněkud nekoncepčně státními maturitami. A mé rozhodnutí je jednoznačné – přijímám jejich model tak, jak byl nastavený. Znamená to tedy, že letos na podzim proběhne generálka a na jaře příštího roku bude ostrá verze státních maturit. S mým rozhodnutím souhlasila i vláda. 

Řekl jste, že máte v úmyslu spustit druhý státní záměr – srovnávací zkoušky v pátém a devátém ročníku. Odkdy? 

Tady vám řeknu exkluzivní termín. Oproti státním maturitám, o kterých se diskutuje 14 i více let, uděláme již v roce 2011 pilot srovnávacích zkoušek v pátých a devátých ročnících. Pilotáži však budou od letošního podzimu do 31. ledna  příštího roku předcházet masivní diskuze, semináře, konference k tématu standard. To znamená, co by měl žák znát v pátém a devátém ročníku a na jaké úrovni. Odborníci, ředitelé a učitelé škol spolu s námi dají dohromady to, co budeme měřit. Pak organizace, zřejmě Cermat, abychom efektivizovali náklady spojené s maturitou, bude mít za úkol nastavit metriku. V každém případě se bude jednat o didaktické testy.

Metrika bude mít tři prvky: od těch nejobjektivnějších až po ryze subjektivní. První nejobjektivnější bude, kolik dětí ve třídě dosáhlo standardu. Škola ale bude mít za úkol nám také ukázat, jak dotáhne ke standardu i ty, kteří ho zatím nedosáhli.

Druhý prvek bude prvek inkluze. Ten by měl změřit, kolik je ve škole handicapovaných dětí a jak se tyto děti posunuly. Škola by měla být oceněna i za to, že integruje handicapované děti  a vede je ke standardu. To je strašně důležitý prvek. Pouhý standard by totiž vedl školy k tomu, aby zápasily o kvalitní děti a ty „méně  zdatné“ by nám zůstávaly někde mimo vzdělávání v základních školách.

A třetí prvek by měla být autoevaluace. Zhruba tak 10 – 15 procenty by se v hodnocení mělo zobrazit vnitřní klima školy. Tady by se měli vyjádřit děti, pedagogové, rodiče, jak se ve škole cítí. Škola by neměla být laboratoř, kde se jede na výkon, ale měla by v ní mít své zastoupení i pocitová složka. Takže tyto tři prvky by měly obsahovat srovnávací zkoušky a jejich pilotáž bude za rok. Další rok pak pojedou. Realizovat by je měl Cermat, přesto ale konkurenci jakéhokoliv subjektu předem nevylučuji, to byla chyba a byl bych sám proti sobě.

Olga Šedivá