PŘIHLÁŠENÍ




REKLAMA


reklama

Chcete, aby vaši žáci matematiku uměli a zároveň je bavila?

Mohou mít páťáci raději matematiku než tělocvik? V našem školství je to utopie. A přesto taková třída existuje a navíc ještě v matematice vykazuje vynikající výsledky.

Vede ji učitelka Jitka Michnová v Základní škole Ing. M. Plesingera Božinova v Neratovicích. Jak to dokázala? Právě na to jsme se jí zeptali.

Jak se liší to, co učíte své žáky, od standardní výuky matematiky?

Základní odlišností je to, že se vychází ze zkušenosti žáka. Ve standardním pojetí matematiky se nejprve položí instrukce a pak se předvádí, jak má fungovat. Například při výuce násobilky se nejprve dětem ukáže, že 4 x 2 je 8, řekne se jim, že to je násobilka, v lepším případě se situace potom namodeluje a děti se to mechanicky naučí. Je tam nejprve matematika, potom snaha o porozumění a zkušenost. My na to jdeme obráceně, nejdříve si hrajeme s dvoukorunami, dáváme předměty do košíků, rozdělujeme předměty a mince a teprve po sérii zkušeností, odborně sérii izolovaných modelů, se dětem ukáže, že nemusí dvoukoruny sčítat, ale mohou si napsat 4 krát 2 a že tento matematický zápis je usnadněním jejich práce. Nejprve zkušenost, teprve potom matematický zápis.

To je zásadní rozdíl. Jsou tam ještě další?

Jiná je role učitele, který je koordinátorem hodin, ale není nositelem myšlenky. Tím jsou děti, které začínají zkušeností, pak se matematika staví pomocí chytrých úloh, kdy děti jeden poznatek dedukují z toho předchozího. Například dostanou části kruhu - třetiny, šestiny, poloviny, osminy, čtvrtiny - a mají úkol z nich poskládat co nejvíc celých kruhů. Takhle si hrají dvakrát týdně pět minut, postupem času to zapisujeme zlomkem a v závěru se tabule tváří, že sčítáme zlomky. Naše matematika je založena na tom, aby dítě mělo vždy více nástrojů, jak úlohu řešit. Pracovali jsme například hodně s násobilkovou tabulkou, ale potom ji dítě jednou zapomene a najednou vidíte, jak vnitřním zrakem koukne a ví, že 6 krát 7 je 42. Vidí to v tabulce, kterou má otištěnou v mozku. Úplně stejně zafungovala také číselná osa, jak jsme na ní od první třídy krokovali.

A co slovní úlohy, které tradičně dělají dětem největší potíže?

Na rozdíl v pojetí slovních úloh jsme narazili, když byli moji páťáci ve druhé třídě. Prohodili jsme si zadání prověrek se třídami, které se učí tradičně. Zatímco moje třída se slovní úlohou neměla problém, ostatní ano. Dříve jsem také slovní úlohy učila tradičně. Procvičovali jsme vždy nějaké zadání a děti už je ani nečetly. Vyhledaly v úloze dvě čísla, ta vydělily, vynásobily nebo sečetly, podle toho, co se právě procvičovalo. My nyní slovní úlohy nenacvičujeme. Úlohy, které řešíme, jsou velice různorodé a k jejich řešení není žádný návod.  Děti si musí úlohu pečlivě přečíst a zamyslet se, co s tím mají dělat, najít řešení. V podstatě trénují čtenářskou gramotnost. Různorodost úloh řeší některé potíže klasických metod učení.

Jak jste vlastně přišla k této jiné výuce matematiky?

Začalo to při studiu na pedagogické fakultě. Studovala jsem dálkově, a když jsem psala diplomku, navrhl mi profesor Milan Hejný, abych ji přihlásila do studentské vědecko- odborné činnosti. Získala jsem s ní první cenu a dostala jsem se ke dlouhodobé spolupráci s týmem profesora Milana Hejného, Dr. Dariny Jirotkové, Dr. Jany Slezákové a mé kolegyně z praxe Evy Bomerové. Začala jsem sbírat metody a formy matematické práce a mohla jsem si je zároveň zkoušet ve třídě na svých dětech. Ověřila jsem si, jaký ohromně pozitivní vliv to na děti má. A potom jsem s tímto týmem začala spolupracovat při psaní učebnic pro nakladatelství Fraus a tyto učebnice pilotovat. 

Pokud by tedy některý kantor třeba na druhém konci republiky chtěl touto metodou matematiku učit, jak má začít?

Koupí si naši učebnici, která má zároveň i velmi pečlivě napsanou příručku pro učitele, nastuduje ji a začne podle ní učit. Znám opravdu i učitele na druhém konci republiky, kteří tímto způsobem výuku naprosto bravurně zvládají. Ale jsou i tací, kteří s tím začnou, objeví se problémy a oni se vzdají. Potřebují podporu. Děláme také semináře a otevřené hodiny pro učitele. Pomáháme tak učitelům, kteří narazí na problémy, musí čelit tlaku rodičů, kolegů, okolí. Ale podpory učitelů je potřeba mnohem víc.

Na jaké problémy mohou narazit?

Pokud se objeví problém, zpravidla jde o vzpouru rodičů. To jsem ve druhém ročníku se svými žáky také zažila. Rodiče totiž začnou mít pochybnosti o tom, jestli jejich dítě bude umět počítat. Dosud jsme byli zvyklí, že na konci první třídy počítají žáci do dvaceti, sčítají, odčítají, premiant vypočítá tolik sloupečků takhle rychle, dvojkař udělá dvě chyby apod. My to tak nemáme. Rodič nevidí ihned výsledky, na něž je zvyklý třeba u sourozenců dítěte. My hodně počítáme s izolovanými modely, takže děti třeba chodí po krokovadle a na tom si modelují sčítání a odčítání. Rodič má pocit, že když si dítě takto hraje, nenaučí se počítat. Ve druhé třídě se to projeví ještě víc, i když se už izolované modely začínají v hlavách dětí spojovat, vznikají generické modely, ale tempo počítání na rychlost je pomalejší, než u klasicky vedených dětí. V tuto chvíli byl i na mě ze strany rodičů vytvářen nátlak. Čelila jsem mu tak, že jsem pro ně udělala seminář, kde si zkusili některé úlohy a zjistili, že to naše hraní je poměrně náročná mentální práce. Ve třetí třídě už mají děti dostatečnou zásobu matematických nástrojů a viditelně počítají. A přichází zlom i u rodičů, protože ti vidí, že je dítě výrazně dál. Pohybuje se ve zlomcích, v záporných číslech, intuitivně i v dalších oborech matematiky a rodič netuší, kde k tomu dítě přišlo. A ono to bylo v té první a druhé a třídě, kdy to nebylo vidět.

A pak už sklízíte úspěchy za výsledky své práce.

Mám v sobě velkou dávku zodpovědnosti a samozřejmě chci, aby moji žáci uměli matematiku. Naše výsledky mluví za vše. Ve třetí třídě dosáhlo pět dětí ze třídy v soutěži Klokánek kategorie Cvrček plného počtu bodů. Nyní jsme v páté třídě, na podzim se tři děti dostaly do krajského, a poté i do národního kola Logické olympiády. To je veliký úspěch. Nyní se z mé třídy nominovalo devět dětí na Pythagoriádu a sedm na matematickou olympiádu. Chci zdůraznit, že jsme úplně běžná třída sídlištní školy, jsou v ní děti s poruchami učení i sociálně znevýhodněné, u jednoho hocha se dokonce řešila zvláštní škola. V tuto chvíli to naprosto není potřeba.

Co děláte pro to, aby se o vaší práci dověděli další učitelé?

Proběhly semináře a konference v Praze, Brně, Ostravě. Akce jsou úspěšné, učitelům se to líbí. Chystáme větší osvětovou akci, aby se s novým pojetím matematiky seznámilo co nejvíce kantorů. To je první krok, kdy se učitel o této metodě prvně dozví. Pak se může podívat na webové stránky nakladatelství Fraus, kde najde další informace.

 

 

Zlata ŠŤÁSTKOVÁ