Reforma financování regionálního školství musí přispět ke zvýšení úrovně vzdělávání, a přitom nesmí poškodit postavení zaměstnanců

Představy MŠMT o reformě systému financování regionálního školství narážejí na vlnu kritiky. O možných rizicích a dopadech do života škol jsme hovořili s Markétou VONDRÁČKOVOU, místopředsedkyní ČMOS pracovníků školství.

Hned na úvod bych chtěla říci, že odborový svaz pracovníků školství vítá návrh MŠMT reformovat financování regionálního školství. Podle našeho názoru  však ministerstvo školství musí  zajistit nejen to, aby byl efektivně využíván celkový objem finančních prostředků, ale aby  vzniklé úspory byly v plném rozsahu využity ke zlepšení podmínek pro vzdělávání a ke zvýšení úrovně odměňování pracovníků v regionálním školství. Aby zůstaly v regionálním školství.

Jak se díváte na záměr financovat školy a školská zařízení přímo z úrovně ministerstva školství?

Ono je to dvojsečné. Na jednu stranu není optimální, aby krajské úřady měly absolutní pravomoc v rozhodování o nakládání s finančními prostředky. Na druhou stranu by ministerstvo mělo mít účinný nástroj, jak v potřebných případech zasáhnout do rozpisu rozpočtu krajským úřadem. Myslím, že není ideální ani centralizace kompetencí, ani snaha výrazně oslabit postavení krajského úřadu při přerozdělování finančních prostředků.

Co říkáte takzvaným degresivním koeficientům, díky nimž by školy, které nebudou mít dostatečný počet žáků, dostávaly méně peněz?

Jak mohou učitelé ovlivnit například optimální naplněnost tříd? V případě malého počtu žáků by chybějící finanční prostředky měl dodat zřizovatel. Ale budou na to obce mít? Budou uplatněny nějaké sankce  v případě, kdy zřizovatel nedofinancuje chybějící prostředky na zajištění minimální úrovně?  Návrh ministerstva vyvolává mnoho otazníků.

Nebylo by místo výpočtu optimální naplněnosti tříd vhodnější stanovit minimální počet žáků?

Stanovovat optimální  naplněnost tříd z úrovně centra není úplně rozumné vzhledem k tomu, že každý kraj má historicky dány jiné podmínky a specifika pro vzdělávání. V základním vzdělávání se bude jen těžko pomocí degresivních koeficientů reálně zajišťovat dohoda několika zřizovatelů ke společné optimalizaci. Odborový svaz doporučuje využít zákonné úpravy právě ke stanovení minimálních počtů žáků, které by  z ekonomického hlediska byly považovány za efektivní.   V opačném případě dojde v řadě škol ke zhoršení podmínek pro vzdělávání. My se domníváme, že by se při přerozdělování finančních prostředků měla ponechat krajskému úřadu možnost zohlednit specifika a potřeby školského systému v rámci daného kraje.

Jaký je pohled odborového svazu na navrhované nákladové financování některých školských aktivit?

Zatím není plně znám model normativně nákladového financování, který má být využit k financování školských služeb, takže se k němu zatím nemůžeme kvalifikovaně vyjádřit.

Jaká další úskalí v návrhu reformy financování regionálního školství vidíte?

Domníváme se, že za současných ekonomických podmínek státu, kdy objem prostředků na ostatní výdaje, to znamená především na učební pomůcky,  učebnice a vzdělávání pedagogických pracovníků, je trvale podhodnocen, není podle našeho názoru vhodné zrušit závazné limity mzdové regulace. Obáváme se, že tímto opatřením by se plně přenesla odpovědnost za nedostatek finančních prostředků na ředitele škol a školských zařízení.

Karla TONDLOVÁ

 

Karla Tondlová