PŘIHLÁŠENÍ




REKLAMA


reklama

Největší bolestí je nedostatek finančních prostředků, a to nejen na platy, ale i na vybavení škol a moderní učební pomůcky

říká v rozhovoru pro Týdeník Školství František Dobšík, předseda ČMOS pracovníků školství

Zanedlouho bude jmenován nový ministr školství. Co by podle Vašeho názoru měl udělat jako první?

Marcel Chládek má výhodu v tom smyslu, že se na tuto pozici připravoval delší dobu a je velmi dobře obeznámen s věcmi, které ho čekají. Předpokládám, že se jeho příprava zúročí ve prospěch regionálního školství.

Má poměrně dobré východisko, protože rozpočet regionálního školství je na rozdíl od předchozího období stabilizovaný. Nedávno hovořil o tom, že by pro rezort školství chtěl v budoucích letech získat 3 až 5 miliard korun navíc. Já si myslím, že ve svých úvahách by měl vycházet od pěti miliard výše a hledat podporu u svých kolegů ve vládě, protože rezort školství je z dlouhodobého hlediska podfinancovaný, a pokud chce mít tah na branku, bez dostatečných finančních prostředků se mu to nepovede. Těch „prvních kroků“ ale bude muset udělat víc.

Začněme u předškolního vzdělávání. Jak se odborový svaz dívá na snahy o uzákonění tzv. dětských skupin?

My velmi citlivě vnímáme sociální situaci mladých rodin, které chtějí svěřit své děti do péče někoho jiného a sami nastoupit do práce. Návrh na zřizování dětských skupin, kterým se nyní bude zabývat Sněmovna, však nemůžeme podpořit. Chápu to jako velký problém, přesto jsem přesvědčen, že zřizování dětských skupin může být pouze náhradním řešením.

Proč si to myslíte?

Po dlouhém úsilí naší profesní sekce předškolního vzdělávání a celého odborového svazu se podařilo prosadit předškolní vzdělávání jako součást vzdělávání,  jako jeho  stupeň. To by si mladí rodiče měli uvědomit. Dětská skupina totiž toto vzdělávání nemůže,  a ani nemusí poskytovat. S tím se jako pedagog nemohu smířit. Předškolní vzdělávání má nesmírný význam. Vytváří předpoklady pro budoucí úspěšnost žáka. Jestliže se mladá rodina rozhodne pro dětskou skupinu, o to více se bude muset svým dětem věnovat ve volném čase.

Nevyřešil by to povinný poslední rok předškolního vzdělávání?

Možná vláda Bohuslava Sobotky na toto řešení kývne,  a  bude tak garantovat rovný přístup ke vzdělávání. Na ten totiž dětské skupiny naprosto rezignovaly. Z posledních výzkumů a mezinárodních studií vyplývá, že předškolní vzdělávání je alfou a omegou dalšího vzdělávání dítěte. Proto i my podpoříme záměr rozšíření kapacit mateřských škol, aby mohl být zaveden poslední ročník předškolního vzdělávání jako povinný. Chápeme to jako nástroj k uskutečnění myšlenky rovného přístupu ke vzdělávání. A to se týká například i dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí.

Jaké aktuální problémy vidíte v základním vzdělávání, jež bude muset nový ministr školství řešit?

Těch je celá řada. Nedostatek finančních prostředků, a to nejen na platy, ale i na vybavení škol, na moderní učební pomůcky, na učebnice a další věci. To  je největší bolest. Ale já bych se chtěl zmínit o jiné věci. V poslední době se hodně hovoří o inkluzi, o začleňování především romských, ale i dalších dětí do základního proudu vzdělávání. My tento princip neodmítáme. Co nám však vadí,   je naprostá nepřipravenost tohoto opatření. Jednoduše překlopit žáky praktických škol do běžných základních, to prostě nejde. Jsme pro rovný přístup ke vzdělávání i v segmentu základních škol, ale stát pro inkluzi musí vytvořit odpovídající podmínky. To je jeho povinnost, povinnost státu. Spoléhat se v této souvislosti na peníze z evropských fondů podle mého názoru nelze.

Měl by se výrazněji podpořit hlavní vzdělávací proud. Ten by měl mít veškerou podporu. O ní se sice mluví, ale vidět ji není. Nám nejde jen o platy, ale i o vytvoření stabilního prostředí škol, o zaplacení asistentů pedagogů, školních psychologů, o možnosti intenzívního vzdělávání učitelů atd. Takováto podpora prostě chybí.

Budoucí ministr školství Marcel Chládek hovořil o tom, že plat učitele by měl být 32 000 Kč hrubého. Jak se na jeho slova díváte?

To vyplývá i z našich propočtů, z poměru k platům ostatních vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců ve veřejném sektoru, kde se ty pomyslné nůžky rozvírají v náš neprospěch. To ale bude stát mnohem více, než ony už zmiňované tři až pět miliard. Odhadujeme to na dvojnásobek. Celý proces zvyšování objemu prostředků pro regionální školství by se dal rozfázovat do určitých etap.  Ze zkušeností víme, že jednorázové přidání nic neřeší, většinou to jen zmrazí zvyšování platů v budoucnosti. Podporoval bych spíše trend postupného přidávání. Ono by pak i rozhodování politiků bylo snazší. A my pro to budeme hledat podporu napříč politickým spektrem. Vždyť zvýšení platů měly ve svých předvolebních programech všechny současné parlamentní strany.

Odborový svaz pracovníků školství dlouhodobě upozorňuje na konstrukci platové tabulky, která byla do značné míry deformována za éry ministrů Dobeše a Drábka. Budete v této souvislosti usilovat o nějaké řešení?

Očekávám, že se nám podaří vyjednat renezanci platového systému pro pedagogické pracovníky, protože rozdíly mezi jednotlivými platovými stupni i platovými třídami jsou minimální a neodpovídají požadavkům, které jsou na jednotlivé profesní skupiny kladeny. Chceme, aby se zvedly stropy, aby učitel nekončil na 24 tisících, aby se posunuly příliš malé rozdíly mezi třídami ve prospěch těch, na něž jsou kladeny vyšší nároky, a také aby byla lépe ohodnocena práce zkušenějších pedagogů. Chtěli bychom vyjednat návrat tzv. věkového automatu, který zohledňuje délku pedagogické praxe. Kde jinde než právě v pedagogické profesi se zúročuje zkušenost a dovednost nabytá praxí.

Souhlasíte s názorem, že to vyřeší přijetí kariérního systému pro pedagogy?

V žádném případě. Jednoznačně říkám, nejdříve musí proběhnout rekonstrukce platové tabulky, podle níž jsou učitelé odměňováni, a teprve poté se může vytvářet kariérní systém, který stojí nad tímto systémem odměňování.

Odborový svaz se zasazuje o zrušení možnosti stanovovat platy v rozpětí. Budete v tomto smyslu jednat s novým ministrem školství?

Určitě. Je to nadbytečný prvek, který se vůbec neosvědčil. Není to motivační, ale naopak demotivační nástroj, který umožňuje zařazovat pedagogické pracovníky do nižších platových stupňů. Myslím, že jsem to už někde řekl, že zrušení věkového automatu by mělo být klasifikováno jako zločin.

V některých školách sílí nespokojenost se současnou podobou přijímacího řízení ke středoškolskému studiu. Jak se k požadavku jednotných přijímacích zkoušek, které by byly povinné pro všechny střední školy, staví odborový svaz?

Jsme přesvědčeni, že by to pomohlo zvýšit kvalitu vzdělávání ve středních školách, ale ve svém důsledku i ve školách základních. Spolu s naší profesní sekcí středních škol jsme to zformulovali v našem memorandu České školství – co chceme, které vzniklo už v listopadu 2012. Jednotné povinné přijímací zkoušky by mohly být přínosem pro budoucí kvalitu vzdělávání, zvláště pro maturitní obory. Není dobré, když žáci jsou ve škole drženi za každou cenu jen proto, že jsou nositeli peněz do rozpočtu dané školy, a studijní výsledky jsou až na druhém místě.

Jaké jsou vaše požadavky na výstup středoškolského studia, tedy na maturitní zkoušku?

Pokud se panu ministrovi podaří zlevnit státní maturitu a ušetřené peníze dát lidem, kteří státní maturitu realizují, určitě to přivítáme. Při současném liberálním systému školních vzdělávacích programů by stát měl mít nástroj na zhodnocení kvality středoškolského vzdělávání v maturitních oborech. Ale že to stojí zbytečně moc peněz, to se všeobecně ví. Jak jsem řekl, peníze za tzv. režii státní maturity by se měly dostat k samotným pedagogům, kteří odvádějí největší kus práce.

Co odborový svaz očekává od nového ministra školství? A co mu můžete nabídnout?

My obecně očekáváme, že dialog s novou vládou, a potažmo s novým ministrem školství, bude skutečně smysluplný, efektivní a že našim argumentům bude protistrana pečlivě naslouchat. Že bude chtít slyšet zkušenosti a názory lidí ze škol. A to je to nejcennější, co může odborový svaz novému ministru školství nabídnout – kvalitní zpětnou vazbu na všechny jeho záměry a rozhodnutí, zkušenost lidí z terénu.

Karla TONDLOVÁ

Karla Tondlová