Broučka prý táta dělal podle mě…

Zdeněk Podhůrský (61) je znám především jako herec, dabér, zpěvák a moderátor, ale nyní se věnuje i odkazu svého otce – světové uznávaného architekta Zdeňka Podhůrského, vynikajícího výtvarníka a autora loutkových postaviček pro televizní Broučky.

  • Kromě vystudovaného herectví jste úspěšný i v hudbě, fotografování a tanci. Talent na výtvarné umění jste po slavném tatínkovi nepodědil?

Podědil, ale i táta byl multitalent – hrál výborně na housle a akordeon, byl vášnivý fotograf, psal básničky a povídky do novin a časopisů, byl vynikající loutkovodič a i sám navrhoval nové mechaniky vodění.

  • O tom, že jste zručný řezbář, nemůže být pochyb, když i dnes zvládnete ze dřeva vyřezat loutku.

Jak by ne – tatínek mě naučil základy loutkařiny a k nim samozřejmě patří i řezba. Ale já byl hrozně „těkavé“ dítě, mě bavila spousta věcí, ale vždy jen chvilku a pak jsem zase dělal něco dalšího. Táta to věděl a bál se, že když se nebudu naplno věnovat jen té loutce, tak se nedostanu na špičku, na které byl on a že pak budu nešťastný. A tak mi loutkařinu rozmlouval, říkal, ať si najdu něco jednoduššího a jistějšího k obživě. Tak jsem šel na herectví, ha ha!

  • A tam vám pak roztěkanost nepřekážela?

Naopak, tam se většina mých zájmů propojila – zpěv, tanec, koně… Od patnácti jsem chtěl rockovou kapelu a mám ji, sice jsem Underhill zakládal až po čtyřicítce, ale baví nás to pořád.

  • Avšak v herectví se vám velice dařilo, hrál jste ve spoustě filmů a inscenací!

Natáčet jsem začal už na škole. Jan Přeučil, který byl mým profesorem, mi předpovídal velkou filmovou budoucnost. Šel jsem z filmu do filmu, točil jsem i ve spoustě koprodukčních filmů, po boku velikánů, jakými byli třeba Mario Adorf, Klaus Maria Brandauer, Hanna Schygulla či Michael York.

  • Vaše hlavní povolání je nyní dabing?

To ne, ale už na DAMU si mne vytipoval režisér Zdeněk Syrový, který mě k dabingu „přivedl“. Obsazoval mne pak i do svých filmů, byl to skvělý režisér a úžasný člověk. Po devadesátém roce jsem začal i upravovat a režírovat. Můj první film byl Pulp Fiction, historky z podsvětí. Ta nadabovaná verze je dnes kultovní a mě to vystřelilo na režijní špičku. Ale stíhám i muzikály v divadle Kalich, zájezdovou grotesku Hledání ztraceného ráje s Ivankou Jirešovou, natáčení, hraní s kapelou, moderace, dabing a úpravy českého znění, focení… a momentálně i ty loutky, kterým se věnuji.

  • Váš tatínek vytvářel loutky po celé vaše dětství. Sledoval jste jej práci, radil mu?

S tátou jsem byl denně v ateliéru, to je pravda, ale radit bych si mu ani při své dětské drzosti neodvážil, byl velká autorita. Ta ovšem odpovídala jeho genialitě, byl charismatická, velice silná osobnost.

  • Vyptával se vás tatínek, jestli se vám jeho loutky líbí?

Určitě respektoval maminčin názor. Ten můj asi až od nějakého pozdnějšího věku. Ale paradoxně, jak už to tak bývá, v pubertě jsme si s tátou moc nerozuměli, byly to neustálé hádky, dohady a boj o prostor. Od 15 do 18 let jsem mluvil jen o tom, že až budu plnoletý, odejdu z domu. Pak jsem byl plnoletý a uvědomil si, co vše pro mě domov znamená a začal jsem se s tátou opět sbližovat. Byly to fajn časy, bohužel už jen krátké, táta tři roky na to zemřel.

  • Jaký byl váš nejoblíbenější večerníček?

No tak samozřejmě tátovi Broučci! Víte, je s podivem, kolik lidí generačně tento večerníček zná. Táta by měl obrovskou radost.

  • Ovšem tatínek nedělal jen Broučky…

Ne, ten jeho záběr byl ale obrovský, na to by nám nestačil ani prostor na celý tento rozhovor. Večerníčky, krátké filmy, domácí a světové výstavy, kalendáře, reklamní kampaně či seriál pro španělskou televizi.

  • Jaké jsou vaše neoblíbenější tatínkovy loutky?

Rozhodně Brouček, asi i proto, že ho prý táta dělal podle mě. 🙂

  • Váš tatínek po sobě zanechal stovky loutek a originálních kreseb, dokumentace, pražská výstava se těšila velkému zájmu veřejnosti nejenom z řad dětí, co dál?

Celá dochovaná sbírka je zcela ojedinělá a mám zato, že tu vlastně nemá obdoby. Loutky jsou hodně poškozeny, opravuji je, anebo duplikuji. Několik let jsem instaloval menší putovní výstavu, ale mým snem a cílem je velká stálá expozice.

  • Máte již konkrétní představu o tom, jak by měla vypadat?

Nejen představu, ale i konkrétní místo. Jsme domluveni s majiteli zámku Chýše, že poskytnou celé jedno patro. Už v létě začneme s instalací. Moc se těším!

  • Ve čtyřicítce jste si splnil dětský sen a založil si vlastní kapelu. A který sen si chystáte splnit po šedesátce?

Nyní mě tak trochu brzdí ty loutky, ale mám napsaný velký, multimediální projekt, pro který již několikátým rokem hledám producenta, několik filmových a divadelních scénářů, materiál na nové CD nebo na fotografickou knihu. Nudit se ještě pár let určitě nebudu…

Eva ROKYTOVÁ