České školství sice bez koncepce, ale s nadějí

Na jedné straně chybějící dlouhodobý koncept a někdy nepromyšlené zásahy do celého školského systému a na straně druhé velmi rozvinutá školská infrastruktura, vynikající podmínky pro vzdělávání pedagogů a relativně dobré výsledky, kterých dosahují čeští žáci.

Tak by se nechala zhruba shrnout základní zjištění nejnovějšího Auditu vzdělávacího systému v ČR: rizika a příležitosti společnosti EDUin.

V roce 2017, tedy v období, které audit mapuje, došlo k řadě významných událostí a posunů ve vzdělávací politice. Sněmovní volby na podzim roku 2017 bohužel ukázaly na značnou povrchnost v přístupu českých politických stran ke vzdělávání. To se pak pochopitelně projevuje i v práci ministerstva školství, která podle dokumentu postrádá koncepčnost a transparentnost. To se pochopitelně projevuje i na tom, že koncepce schází v některých bodech celému českému školství.

„Ministerstvo školství v posledním roce ustavilo expertní skupinu, která má hodnotit naplňování Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Ačkoliv na veřejnost pronikla informace o jejím složení, další zprávy o práci skupiny hodnotitelů jsou těžko dohledatelné. Podobně se objevily zprávy o práci na reformě rámcových vzdělávacích programů, aniž by bylo jasné, jaké je zadání, a aniž by k němu proběhla širší odborná diskuze mimo ministerstvo a jím řízené organizace. Ministerstvo školství tak pokračuje ve strategii omezování rozhodnutí ve vzdělávací politice na vnitřní procesy s pouze občasnou, často formální snahou o dosažení širšího konsenzu,“ uvádí se v auditu.

Zvýšení platů vše nevyřeší

Další velkou slabinou našeho vzdělávacího systému je absence širší shody o jeho žádoucích cílech. V podstatě jediným shodným motivem deklarovaným ve volebních programech různých politických stran jsou platy učitelů. To je sice z hlediska motivace učitelů i dalších pracovníků ve školství na první pohled dobře, ale i toto pozitivum s sebou nese úskalí.

„Na učitelích a jejich motivaci závisí jakákoliv systémová změna v oblasti veřejného školství, ať už jde o inkluzi, změnu obsahu vzdělávání, přístupu k žákům, jejich hodnocení, komunikaci s rodiči, občanské vzdělávání atp. Dosavadní navýšení platů učitelů ovšem neřeší celý problém. Dlouhodobé podfinancování způsobilo, že stát pouze dorovnává vzniklý deficit. Nárůst platů učitelů by měl probíhat vyšším tempem a po celé volební období. Učitelé, současní i budoucí, musejí být motivovaní k tomu, vnímat svou práci jako poslání, které je společensky vysoce důležité. Je také nutné umožnit prostřednictvím nenárokových složek platu odlišit mezi učiteli ty, kteří se úspěšně snaží o profesní seberozvoj. Jinak hrozí, že se finanční prostředky v řádu miliard korun promění z investice na zbytečně vynaložené náklady,“ hodnotí situaci audit.

„Nový moment k zamyšlení přináší analýza OECD Employment Outlook 2017, která ve své prognóze týkající se vlivu automatizace na pracovní trh v horizontu 15 let indikuje ČR jako jednu z nejvíce zasažených zemí. ČR čeká podle prognózy hluboká proměna: 45 procent pracovních míst automatizace dle prognózy výrazně ovlivní. To pochopitelně otevírá otázku nad proměnou vzdělávacího systému. Zjevné je, že tuto výzvu doposud česká vzdělávací politika nereflektuje, případně jen okrajově. Souvisí to s chybějící vizí rozvoje, která by stanovovala cíle pro období v delším časovém horizontu, než je rok 2020,“ pokračuje dokument.

Hrozí společenské problémy

Pokud se nezačneme stávajícími nedostatky skutečně zabývat, hrozí našemu školství a následně i společnosti některé krize související například s dalším vývojem technologií. Pokud nebudou mladí na tyto změny dostatečně připraveni, octnou se bez přijatelných vyhlídek na trhu práce a skončí na sociálním dně.

Tomu všemu by se dalo předejít, pokud by se zmodernizovala současná výuka. Řada pedagogů se sice snaží vlastními silami o tento přístup, ale bez podpory nejvyšších míst a přípravy ucelené koncepce se bude stále jednat o ojedinělé skutky. Audit dokonce obviňuje ministerstvo školství, že není schopno a ochotno zabývat se výhledy a koncepcí překračujícími horizont příštích několika let a už vůbec nepomýšlí na to, co bude třeba za 30 let.

Stejně tak stále přešlapujeme na místě v bodech, jako jsou maturity, přijímací zkoušky na střední školy, soukromé školství nebo osmiletá gymnázia. V případě dvou posledních bodů se jedná o rizikové faktory, které mohou vytvořit v budoucnu obrovskou propast mezi dětmi navštěvujícími různé typy škol. A dlužno říci, že z tohoto souboje vždy nevycházejí jako lepší školy, které část společnosti považuje za elitní.

Je na čem stavět

Pro potřebné změny má přitom Česká republika vynikající podmínky. Jednou z velkých předností je rozvinutá a stálá školská infrastruktura na všech stupních. Stejně hustá je i síť vysokých škol vzdělávajících budoucí učitele a tyto instituce jsou rovnoměrně rozprostřeny po celé republice. Velmi dobrá je rovněž síť pro další vzdělávání pedagogů, jako je Národní institut, krajská vzdělávací zařízení a také ucelený systém akreditace programu dalšího vzdělávání pedagogů.

Celou zprávu naleznete na www.eduin.cz.

Romana SLANINOVÁ