Co chybí učitelům? Uznání a čas na sobě pracovat

Učitelé potřebují větší uznání ze strany rodičů i širší veřejnosti. Řada z nich pociťuje zahlcenost úkoly a prací, je unavená a často na hranici vyhoření. Vyplývá to z odpovědí 512 pedagogů zapojených do průzkumu. 

Odborníci z Eduzměny se v něm ptali na potřeby učitelů z 52 mateřských, základních a středních škol na Kutnohorsku. Tam předloni Eduzměna spustila pilotní projekt s cílem změnit výuku k lepšímu. Celkem se tzv. mapování potřeb zúčastnilo víc než 90 % škol v celém regionu.

„Polovina rodičů bere mateřskou školu jen jako hlídání dětí.“ „Děláme moc aktivit a pak máme málo času na učení.“ „Jak dostat rodiče do školy, aby vnímali školu jako partnera?“ I tyto věty v průzkumu zaznívaly. Odborníci z Eduzměny následně analyzovali témata, která se napříč školami objevovala nejčastěji. Cílem je zmapovat situaci v celém regionu a pojmenovat problémy, které je možné společně řešit. Eduzměna chce podpořit to, co na školách funguje, a to, v čem je která škola silná.

Větší respekt a ocenění od rodičů i veřejnosti

Jedno z hlavních zjištění průzkumu, které zmiňovali dotazovaní pedagogové napříč celým regionem, je potřeba většího respektu a ocenění jejich práce ze strany rodičů i širší veřejnosti. Nejsilněji tato potřeba zaznívala z mateřských a základních škol. Učitelé v mateřinkách často sdíleli svůj pocit, že pro rodiče jsou školky místem, kam děti odloží na hlídání, a neuvědomují si, že mají i pedagogický rozměr. 

Učitelé na základních školách by si přáli větší zapojení rodičů. „Často škola kontaktuje rodiče a rodiče kontaktují školu ve chvíli, kdy je něco v nepořádku. Pozitivní zpětná vazba nenastává příliš často a v řadě škol k ní nejsou vytvořeny dostatečné příležitosti. Také rodiče nejsou zvyklí pozitivní zpětnou vazbu dávat. Pokud komunikace a kontakt se školou nastává pouze ve chvíli, kdy je problém, odráží se to v pocitu učitelů, kteří vnímají nedostatečné ocenění a respekt,“ vysvětluje analytička Eduzměny Lucie Soukeníková.

Zahlcenost, únava a vyhoření

Dalším velkým tématem, které z průzkumu vyplynulo, je zahlcenost množstvím práce a z ní vyplývající únava, která hraničí až s vyhořením. Někde učitelé o únavě přímo nemluvili, podle odborníků z Eduzměny ale byla při rozhovorech patrná. „I když ji přímo nepojmenovávali, mnohdy jsme z odpovědí učitelů velkou únavu cítili, na některých místech i vyhořelost a potřebu péče o sebe sama,“ říká Lucie Soukeníková. „Obzvláště v době covidu pracovala řada učitelů podle svých slov ‚na 200 %‘, ze dne na den se potřebovali učit nové věci. Někteří pedagogové problém zahlcenosti i sami zmiňovali. Říkali, že se z práce málo radují a cítí, že jsou unavení a že nemají nadšení, které by děti potřebovaly,“ dodává Lucie Soukeníková. 

Individualizace výuky a seberozvoj

Někteří kantoři se svěřili, že cítí potřebu učit se, jak školákům nejlépe předávat individuální zpětnou vazbu. Také by se rádi víc věnovali podnětům od dětí, protože jim ukazují, co ve výuce funguje, co chybí a co je potřeba upravit. Zabere jim to ale velké množství času, hlavně ve třídách, kde je hodně žáků. Nedostatek času pedagogové zmiňovali i v souvislosti s potřebou profesního vzdělávání nebo sdílení zkušeností. 

„Oproti jiným tématům naopak velmi málo zaznívala potřeba pracovat s nadanými žáky, aby je škola dokázala poznat a rozvíjet. Pravděpodobně k tomu přispívá i zahlcení vedení nepedagogickými činnostmi a to, že učitelé častěji řeší náročné chování žáků a žáky se speciálními vzdělávacími potřebami,“ dodává Lucie Soukeníková. (red)