Květnový sjezd školských odborů se nezadržitelně blíží a už teď je jasné, že během jeho konání se bude živě diskutovat o mnoha záležitostech, kterými žije současné školství. A nejedná se zdaleka pouze o platy učitelů nebo o reformu jeho financování.
Nad řadou ne vždy pozitivních jevů se v našem rozhovoru zamýšlí předseda ČMOS pracovníků školství František Dobšík, který si stejně jako jeho kolegové z vedení odborů dobře uvědomuje, co všechno kantory trápí.
Hodně se v současnosti upozorňuje na to, že ze škol odcházejí mladí, ale i zkušenější učitelé. A ne vždy je příčinou pouze nedostatečné finanční ohodnocení.
Statistiky uvádějí poměrně znepokojivé číslo, že asi 30 procent mladých kantorů odejde ze školství během čtyř let po nástupu. Vnímám to jako důsledek jejich nepřipravenosti na to, jak vypadá reálný život ve školách. Především nejsou připraveni na řešení konfliktů ve vztahovém čtverci učitel – žák – rodiče – vedení školy. Neumí je řešit a často se jim nedostane ani podpory od ředitelů a někdy ani od zkušenějších kolegů. Učitelům chybí solidarita, kterou mají mezi sebou třeba lékaři, nejsou zvyklí se vzájemně podporovat.
Tady vnímám jako jeden z našich úkolů, aby studenti pedagogických fakult získali nejen odborné zkušenosti, ale aby se jim dostalo rovněž praktické průpravy, jakéhosi vhledu do profese. Zároveň si tak začnou budovat potřebné profesní sebevědomí a hrdost, protože jen s nimi si pak dokážou stát za tím, co dělají a proč to dělají.
Osobně považuji za velmi dobrý projekt SYPO, který pomáhá mladým pedagogům i jejich uvádějícím učitelům a přispívá k tomu, aby si od vstupu do školy mladí budovali profesní hrdost a učili se, jak správně reagovat v situacích, na které je sebelepší studium nepřipraví.
Měl by se ve školách poskytnout prostor i lidem, kteří jsou odborníky v dané oblasti, ale nejsou profesionálními učiteli?
Z toho, co bylo řečeno, jednoznačně plyne, že v českých školách by měli učit profesionálové. Ostatně i rodiče požadují od učitelů profesionalitu, i když na druhou stranu mají někteří z nich pocit, že by se ve školách mělo učit podle nich. I proto jsem patřil mezi zastánce kariérního řádu, který byl především o profesním a profesionálním rozvoji. Věřím, že řada lidí se ho tak trochu bála, protože kladl vysoké nároky. Ale jsem přesvědčen, že učitelé se mají a musí vzdělávat. Jinak nebudou moci čelit výzvám současného neustále se rozvíjejícího a měnícího se světa a okolí na ně bude pohlížet jako na zastánce starých metod a konzervativních řešení. A onen měnící se svět jim bude unikat mezi prsty.
K celoživotnímu vzdělávání a osobnostnímu rozvoji potřebuje člověk také určitou míru svobody. Ta dnes ve školách často chybí.
Souhlasím s myšlenkou, že učitel je ve své podstatě svobodné povolání, stejně jako umělec. To že někdy učí jinak než většina kolegů, že hledá jiné cesty, neznamená, že učí hůř. Některým lidem ale chybí nadhled a hned se proti těmto kolegům staví, často i ve chvílích, kdy by je měli spíše podpořit a pomoci jim přesvědčit okolí o správnosti jejich postupu.
To se ale vracím k onomu potřebnému profesnímu sebevědomí. Pokud jím budou kantoři disponovat, dokážou přesvědčit i ostatní o svém správném postupu. Ovšem k tomu, aby někoho přesvědčili, musí mít také prostor, ale ten bohužel v mnoha školách chybí. Zkušenosti od nás i ze zahraničí ukazují, že funkční je takový model, kde se učitelé a vedení shodnou na společném postupu, na tom, jak budou učit. Jistěže vždycky bude někdo, komu celková koncepce nebude vyhovovat, ale tak je to vždycky. Ale varianta, kdy ředitel považuje školu za jakési své středověké léno, kterému hodlá neomezeně vládnout, k dobré atmosféře určitě nepřispěje.
Učitelé jsou vystaveni některým formám diskriminací a obtěžování, případně i zvýšenému stresu na pracovišti. Vy nechcete tento problém přehlížet.
Určitě cítíme nutnost učinit nějaké kroky. Nejedná se ovšem o jednoduchou záležitost. Určitá cesta vede přes dlouhodobý tlak na ústavní činitele, aby se učitel stal veřejnou, a tedy do jisté míry chráněnou osobou. Nejdále jsme v tomto bodě došli v jednání s bývalou ministryní školství, kdy se vyjednávalo i s ministerstvem spravedlnosti. Bohužel současného ministra školství jsme zatím nepřesvědčili, že je nutné nějak na diskriminaci učitelů reagovat. Na druhou stranu z pozice veřejného činitele zase plynou přísnější sankce, i proto vnímáme tohle téma jako jedno z hlavních pro sjezdová jednání.
Druhou věcí je pochopitelně prevence, aby se učitelé naučili předcházet krizovým situacím. Takový trénink by měl být součástí přípravy na povolání na vysokých školách. Je to pochopitelně také o komunikaci s řediteli škol. Z terénu dobře víme, že často nemají učitelé u vedení podporu, protože to ustupuje rodičům a zřizovatelům.
Jak budete na sjezdu reagovat na určitý nezájem mladých o činnost v odborech?
Mladé by měli oslovovat jejich vrstevníci, proto jsme rádi, že se toho ujala naše sekce mladých, která připravila projekt pro své kolegyně a kolegy, ale také pro studenty pedagogických fakult. Jde nám o oslovení cílené, například formou besed, pokud o ně bude zájem, a také prostřednictvím sociálních sítí, které jsou pro tuto generaci nezbytnou součástí života. Na sjezdu už budeme znát první ohlasy, protože všechny zmíněné aktivity se rozjely právě v těchto týdnech.
Romana SLANINOVÁ
Poznámka: Aktuální program květnového sjezdu ČMOS PŠ se po zapracování posledních aktualizací objeví v nejbližších dnech na www.skolskeodbory.cz.