Hovoříme s Radko Sáblíkem, ředitelem Smíchovské střední průmyslové školy a členem expertní skupiny Strategie 2030+. V tomto rozhovoru ale nejde o strategii pro budoucnost, nýbrž o strategii pro současnost.
V naší digitální době existují metody, jak učit na dálku. Co poradíte učitelům?
V současnosti existuje mnoho způsobů, jak učit na dálku, a také mnoho poskytovatelů takové služby. Těžko lze plošně radit školám či učitelům, co z toho mají použít. Bude rozhodovat vybavení školy, digitální dovednosti učitelů i obsah toho, co chtějí se svými žáky a studenty komunikovat. To si musí zvážit sami, my se jim k tomu však pokusíme poskytnout relevantní a na poskytovatelích služeb nezávislé informace. Proto jsme nabídli službu pro školy a učitele ve spolupráci se zřizovatelem Prahou a ministerstvem školství. Od pondělí 16. března je k dispozici webová stránka „učíme.online“ a také internetové „Rádio Ámos“, kde chceme poskytovat informace právě pro školy a učitele, především pak pro ty z nich, kde není digitální komunikace se studenty příliš rozšířena.
Naše IT oddělení připravuje analýzu prostředků a metod digitálního vzdělávání v České republice, jednáme s poskytovateli služeb o informacích pro učitele, připravujeme ukázky vzorových hodin a také rozhovory s poskytovateli služeb i jejich uživateli. Také jsme připraveni školám pomoci některý ze systémů u nich nainstalovat.
Jaký dopad může mít současný stav na tolik potřebnou digitalizaci českého školství?
Dopad současné krize může být pozitivní. Nikomu z nás se příliš nechce vystoupit ze své komfortní zóny a nyní nás k tomu okolnosti mohou donutit. Pokud se učitelé naučí využívat informační technologie pro výuku, je dost velký předpoklad, že v tom budou pokračovat i po skončení uzavření škol. Jejich hodiny se tak stanou více atraktivními, více názornými a také ušetří čas, který mohou věnovat větší interakci s žáky a studenty, k lepší komunikaci s nimi.
Jak v současné době využívají učitelé možnosti výuky na dálku a ve kterých předmětech hlavně?
V tuto chvíli to vlastně nevím. V den, kdy došlo k prohlášení vlády o uzavření škol, jsem sám byl svědkem, jak se někteří učitelé domlouvají se studenty, jak s nimi budou komunikovat, kdy pro ně budou on-line a podobně. Vydal jsem pokyn, aby všichni učitelé u každé třídy uvedli, jakým způsobem se studenty budou komunikovat, k čemuž mohou u nás ve škole využívat hned několik různých způsobů. Zaprvé systém Bakaláři, vlastní virtuální školu, sociální sítě, volně dostupný systém on-line výuky, který nainstaloval a vyzkoušel vedoucí IT oddělení. Využívat však mohou i další systémy, na které jsou zvyklí. Nenařizuji jim žádný konkrétní způsob, nechávám volbu na učitelích a jejich studentech, vytváříme jim pouze podmínky, aby tak mohli činit. A pokud budou potřebovat další podporu IT oddělení, tak se jim dostane.
Co vlastně mají se svými studenty učitelé dělat?
Za nejméně vhodné považuji pouhé zadávání tradičních úkolů či sdělení, že si mají nastudovat látku například od stránky 10 do stránky 100, z čehož pak budou zkoušeni. Proto jsem všem učitelům doporučil, aby zvážili možnost využít u nás tradiční projektovou výuku. U nás všichni studenti vytvářejí ve třetím a čtvrtém ročníku celoroční práci, studentský, respektive maturitní projekt. Tyto předměty jsou přímo v rozvrhu, většinou jsou témata zpracovávána v různě velké skupině řešitelů. Kromě toho vykonávají studenti krátkodobé či střednědobé projekty v některých předmětech.
Osobně se domnívám, že vymyslet pro skupiny studentů střednědobý projekt, třeba i s prvky nové látky, je velmi vhodný způsob pro současnou situaci ve všech předmětech. Studenti budou muset hledat informace, ty vyhodnocovat, komunikovat mezi sebou, využívat je k vytvoření řešení. Učitelé jim pak různou formou mohou radit, být pro ně konzultanty, mentory.
Až mimořádná situace pomine, mohou studenti své výstupy prezentovat, a tím bude mít učitel i podklady pro jejich klasifikaci. Navíc při prezentaci, při troše zkušeností, které naši učitelé mají, mohou snadno zjistit, jak moc se daný student na vytvoření projektu podílel, kdo byl tahounem a kdo se tak říkajíc vezl. Při prezentacích se pak i další skupiny studentů dozvědí mnoho zajímavého, mohou se svých kolegů ptát, čímž si tázaní procvičují další důležité dovednosti, jako je umět dobře a srozumitelně vysvětlit své výstupy.
Jak budete organizovat přípravu maturantů? Také výukou na dálku?
Jak jsem již uvedl, nechci nikomu z učitelů radit, jak má v konkrétním předmětu a v konkrétní třídě postupovat. Věřím v jejich zkušenosti, v jejich zodpovědnost, věřím, že zvolí vhodný způsob. Například v předmětu maturitní projekt pokračuje vlastně systém, kdy studenti přes hodnoticí list komunikují s konzultanty, zavěšují tam své výstupy. V dalších předmětech bude nutné, aby učitelé využili co nejúčinněji prostředky pro komunikaci přes internet. Scházet se v současné době, byť v menších skupinách, nepovažuji za vhodné. Ale učitelé se mohou se studenty sejít ve skupině ve virtuálním prostoru, třeba podle toho, co konkrétně řeší, anebo podle toho, jak dobře či špatně studentům daný předmět jde. Podobné doučování také nebude na naší škole novinkou.
A jak budete organizovat přijímací zkoušky na vaši školu?
Musíme čekat, jaké rozhodnutí přijmou kompetentní orgány státu. Podle toho se zařídíme. Situaci nám komplikují dva faktory. Tím prvním je počet přihlášek. Již v loňském přijímacím řízení jsme měli nejvíce přihlášek ze všech pražských škol, které poskytují čtyřleté maturitní obory, včetně těch nejprestižnějších gymnázií. Letos máme ještě o padesát přihlášek víc, celkem 612. Druhou věcí je, že na nový obor vzdělávání kybernetická bezpečnost, který vytváříme pro Českou republiku v pilotním režimu, jsme vyhlásili vlastní přijímací zkoušky. Ale jsem si jist, že se s tím moji zástupci, naši učitelé i správní zaměstnanci popasují a vše proběhne dobře, ať se již přijímací zkoušky budou konat ve vyhlášeném, nebo posunutém termínu.
Táňa PIKARTOVÁ