Od 10. ledna je novým předsedou republikového výboru profesní sekce základního školství Michal Kupka. Požádali jsme ho proto, aby se nám představil. Začněte prosím nejprve osobními informacemi.
Bydlím v obci Nesovice v okrese Vyškov. Je mi 36 let, jsem ženatý, máme dvě malé děti a jsem, jestli to mohu sám o sobě říci, velmi aktivní člověk. Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu MU v Brně, zaměření učitelství dějepisu a zeměpisu na druhém stupni základní školy. Pracuji jako učitel v Základní a mateřské škole Brankovice. Dále pracuji jako člen obecního zastupitelstva u nás v Nesovicích a jsem i předsedou místní TJ Sokol. V rámci ČMOS PŠ jsem předsedou základní organizace v naší škole a také místopředsedou OROS Znojmo a Vyškov. Ve volném čase se věnuji kolektivním sportům, především fotbalu, florbalu a volejbalu. Nejvíce mi však dodávají energii manželka a děti, se kterými si užíváme spoustu legrace. Ze všech svých sociálních rolí jsem především manžel a tatínek – rodina je pro mě na prvním místě.
Proč jste se rozhodl kandidovat na předsedu republikového výboru sekce?
Asi hlavním motivem jsou moje děti. Chci pro ně to nejlepší. Věřím, že to stejné chce i většina lidí kolem mě. Mám před sebou čtyři roky, abych se pokusil něco změnit. Poté bude synovi šest let a nastoupí do školy. Chci, aby naše základní školství se stalo uchopitelnější a přijatelnější pro všechny děti. Současná situace se mi nelíbí, nejdeme správným směrem. A co tím mám na mysli? Například divokou a neřízenou inkluzi, díry v legislativě, učitelé nemají žádné páky na žáky ani na rodiče. Budu usilovat o narovnání této situace, ještě mám dost energie a chci zabojovat o zlepšení pracovních podmínek pro mě i mé kolegy. A tím skutečně nemyslím jen učitele, ale všechny pracovníky ve školství.
Co se pod pracovními podmínkami a zlepšením postavení pedagogických pracovníků skrývá, a to hlavně z pozice školských odborů?
Základem všeho je komunikace. Český učitel se naučil mlčet a přizpůsobovat se novým podmínkám, které se vlastně neustále mění. Učitelům chybí především hrdost. Když někomu řeknu, že pracuji jako učitel, tak nejčastější odpovědí je: „Já bych to nemohl dělat, já bych ty děcka musel zabít!“ Naše profese je velmi náročná a jsme pod drobnohledem veřejnosti i mimo práci. Kolegy učitele bych chtěl naučit mluvit, ozvat se, dát najevo nesouhlas. V České republice není dost lidí do výroby ve firmách. A učitelů… těch je ještě méně. Nikdo nás nebude vyhazovat za náš názor a ani nás nemá kdo nahradit. Je potřeba si toto uvědomit. Nelíbí se mi často nepromyšlený diktát seshora, který přímo dopadá na učitele, žáky a mnohdy výrazně ovlivňuje kvalitu výuky – bohužel tím nesprávným směrem. Musíme však začít každý od sebe. Mým prvním cílem bude zvýšení aktivity členů sekce. Potřebujeme získávat více podnětů zespodu od pracovníků školství z celé České republiky, a to nejen od členů sekce, ale i od členů základních organizací, členů oblastních rad a i nečlenů ČMOS PŠ. Chci jejich názory pak prosazovat dál, směrem nahoru. Chci také pracovat na zlepšení mediálního obrazu svazu i sekce. Chci, aby komunikace mezi členy svazu byla rychlá, efektivní a aktuální. Naše práce musí být transparentní a naše úspěchy musíme „umět prodat“.
Můžete více upřesnit snahu o zlepšení pracovních podmínek pedagogů?
To je řada oblastí. Jednou z nich je inkluze. Vím, že inkluze je a bude. Je v ní ale mnoho děr. Jsou potřeba jasná pravidla, jasná legislativa, která dá učitelům páky, jak pracovat s rodiči, se kterými často není rozumná řeč. Stále vypisujeme hromady papírů, píšeme a komunikujeme s pedagogicko-psychologickými poradnami, OSPODem, Policií ČR. A výsledek? Žádná zpětná vazba. Chce to změnu. Bernou mincí pro MŠMT při změně legislativy bývají výsledky kontrol ČŠI či názory odborníků z VŠ. Realita našich škol je jiná, než jsou jejich zprávy. Všichni to moc dobře víme a věřím, že snad i na ministerstvu si to uvědomují. Když se vám ohlásí dopředu kontrola, tak se snažíte simulovat legislativně přesnou výuku, i když víte, že v praxi to tak dělat nejde. I dlouholetým vysokoškolským učitelům už jaksi uniká v jejich názorech realita. Je potřeba se ozvat a skutečně dodávat náš reálný pohled na věc. Je potřeba, aby praxe převládla nad teoriemi. Pak se posuneme dál.
Vidíte i další změny, které by se měly podle Vás realizovat? A to nejen podle Vás, ale i podle profesní sekce?
V republikovém výboru naší sekce je nás patnáct. Je zde vidět chuť něco změnit, ale potřebujeme zvýšit aktivitu nejen naši, ale i ostatních. V dnešní době se dá velmi snadno komunikovat prostřednictvím e-mailů nebo sociálních sítí. Na facebooku má naše sekce vlastní skupinu, která má nyní pár desítek členů. Třeba někoho moje vize nadchne natolik, že se k nám přidá a bude nás třeba 100. 🙂 Lidé mohou poslat svůj názor nebo podnět k projednávání i na můj e-mail, který naleznou na stránkách školských odborů. Naše sekce chce pořádat „kulaté stoly“ v různých koutech republiky k nejpalčivějším problémům základních škol a shánět názory z pléna na efektivní řešení těchto problémů. Názor může poslat kdokoliv, ale aktivně pomáhat s problémy budeme pouze členům odborového svazu. Vše se točí kolem aktivity, času a peněz. Věřím, že touto cestou se nám může podařit zvýšit také členskou základnu ČMOS PŠ a že díky takovéto formě pomoci pracovníci školství ve větší míře pochopí, co z toho placení odborového příspěvku mají.
Chtěl byste ještě něco o sobě doplnit?
Ano. Nejsem člověk, který snědl všechnu moudrost světa. Výše je popsaná moje vize. Sám ji však nedokážu realizovat. Chci pracovat pro školství jako celek a vím, že při tom můžou vzniknout i chyby. Pouhé přitakávání a čekání, že to záhadný pan NĚKDO udělá, nemám v povaze. Jsem týmový hráč. Při řešení problému se spoléhám na zdravý selský rozum. A především – jsem hrdý na to, že jsem učitel!
Olga ŠEDIVÁ
Od 10. ledna je novým předsedou republikového výboru profesní sekce základního školství Michal Kupka. Požádali jsme ho proto, aby se nám představil.
Začněte prosím nejprve osobními informacemi.
Bydlím v obci Nesovice v okrese Vyškov. Je mi 36 let, jsem ženatý, máme dvě malé děti a jsem, jestli to mohu sám o sobě říci, velmi aktivní člověk. Vystudoval jsem Pedagogickou fakultu MU v Brně, zaměření učitelství dějepisu a zeměpisu na druhém stupni základní školy. Pracuji jako učitel v Základní a mateřské škole Brankovice. Dále pracuji jako člen obecního zastupitelstva u nás v Nesovicích a jsem i předsedou místní TJ Sokol. V rámci ČMOS PŠ jsem předsedou základní organizace v naší škole a také místopředsedou OROS Znojmo a Vyškov. Ve volném čase se věnuji kolektivním sportům, především fotbalu, florbalu a volejbalu. Nejvíce mi však dodávají energii manželka a děti, se kterými si užíváme spoustu legrace. Ze všech svých sociálních rolí jsem především manžel a tatínek – rodina je pro mě na prvním místě.
Proč jste se rozhodl kandidovat na předsedu republikového výboru sekce?
Asi hlavním motivem jsou moje děti. Chci pro ně to nejlepší. Věřím, že to stejné chce i většina lidí kolem mě. Mám před sebou čtyři roky, abych se pokusil něco změnit. Poté bude synovi šest let a nastoupí do školy. Chci, aby naše základní školství se stalo uchopitelnější a přijatelnější pro všechny děti. Současná situace se mi nelíbí, nejdeme správným směrem. A co tím mám na mysli? Například divokou a neřízenou inkluzi, díry v legislativě, učitelé nemají žádné páky na žáky ani na rodiče. Budu usilovat o narovnání této situace, ještě mám dost energie a chci zabojovat o zlepšení pracovních podmínek pro mě i mé kolegy. A tím skutečně nemyslím jen učitele, ale všechny pracovníky ve školství.
Co se pod pracovními podmínkami a zlepšením postavení pedagogických pracovníků skrývá, a to hlavně z pozice školských odborů?
Základem všeho je komunikace. Český učitel se naučil mlčet a přizpůsobovat se novým podmínkám, které se vlastně neustále mění. Učitelům chybí především hrdost. Když někomu řeknu, že pracuji jako učitel, tak nejčastější odpovědí je: „Já bych to nemohl dělat, já bych ty děcka musel zabít!“ Naše profese je velmi náročná a jsme pod drobnohledem veřejnosti i mimo práci. Kolegy učitele bych chtěl naučit mluvit, ozvat se, dát najevo nesouhlas. V České republice není dost lidí do výroby ve firmách. A učitelů… těch je ještě méně. Nikdo nás nebude vyhazovat za náš názor a ani nás nemá kdo nahradit. Je potřeba si toto uvědomit. Nelíbí se mi často nepromyšlený diktát seshora, který přímo dopadá na učitele, žáky a mnohdy výrazně ovlivňuje kvalitu výuky – bohužel tím nesprávným směrem. Musíme však začít každý od sebe. Mým prvním cílem bude zvýšení aktivity členů sekce. Potřebujeme získávat více podnětů zespodu od pracovníků školství z celé České republiky, a to nejen od členů sekce, ale i od členů základních organizací, členů oblastních rad a i nečlenů ČMOS PŠ. Chci jejich názory pak prosazovat dál, směrem nahoru. Chci také pracovat na zlepšení mediálního obrazu svazu i sekce. Chci, aby komunikace mezi členy svazu byla rychlá, efektivní a aktuální. Naše práce musí být transparentní a naše úspěchy musíme „umět prodat“.
Můžete více upřesnit snahu o zlepšení pracovních podmínek pedagogů?
To je řada oblastí. Jednou z nich je inkluze. Vím, že inkluze je a bude. Je v ní ale mnoho děr. Jsou potřeba jasná pravidla, jasná legislativa, která dá učitelům páky, jak pracovat s rodiči, se kterými často není rozumná řeč. Stále vypisujeme hromady papírů, píšeme a komunikujeme s pedagogicko-psychologickými poradnami, OSPODem, Policií ČR. A výsledek? Žádná zpětná vazba. Chce to změnu. Bernou mincí pro MŠMT při změně legislativy bývají výsledky kontrol ČŠI či názory odborníků z VŠ. Realita našich škol je jiná, než jsou jejich zprávy. Všichni to moc dobře víme a věřím, že snad i na ministerstvu si to uvědomují. Když se vám ohlásí dopředu kontrola, tak se snažíte simulovat legislativně přesnou výuku, i když víte, že v praxi to tak dělat nejde. I dlouholetým vysokoškolským učitelům už jaksi uniká v jejich názorech realita. Je potřeba se ozvat a skutečně dodávat náš reálný pohled na věc. Je potřeba, aby praxe převládla nad teoriemi. Pak se posuneme dál.
Vidíte i další změny, které by se měly podle vás realizovat? A to nejen podle vás, ale i podle profesní sekce?
V republikovém výboru naší sekce je nás patnáct. Je zde vidět chuť něco změnit, ale potřebujeme zvýšit aktivitu nejen naši, ale i ostatních. V dnešní době se dá velmi snadno komunikovat prostřednictvím e-mailů nebo sociálních sítí. Na facebooku má naše sekce vlastní skupinu, která má nyní pár desítek členů. Třeba někoho moje vize nadchne natolik, že se k nám přidá a bude nás třeba sto. Lidé mohou poslat svůj názor nebo podnět k projednávání i na můj e-mail, který naleznou na stránkách školských odborů. Naše sekce chce pořádat „kulaté stoly“ v různých koutech republiky k nejpalčivějším problémům základních škol a shánět názory z pléna na efektivní řešení těchto problémů. Názor může poslat kdokoliv, ale aktivně pomáhat s problémy budeme pouze členům odborového svazu. Vše se točí kolem aktivity, času a peněz. Věřím, že touto cestou se nám může podařit zvýšit také členskou základnu ČMOS PŠ a že díky takovéto formě pomoci pracovníci školství ve větší míře pochopí, co z toho placení odborového příspěvku mají.
Chtěl byste ještě něco o sobě doplnit?
Ano. Nejsem člověk, který snědl všechnu moudrost světa. Výše je popsaná moje vize. Sám ji však nedokážu realizovat. Chci pracovat pro školství jako celek a vím, že při tom můžou vzniknout i chyby. Pouhé přitakávání a čekání, že to záhadný pan NĚKDO udělá, nemám v povaze. Jsem týmový hráč. Při řešení problému se spoléhám na zdravý selský rozum. A především – jsem hrdý na to, že jsem učitel,
Olga ŠEDIVÁ