Na životní reparáty není nikdy pozdě

Po celý život nás provázejí křižovatky naznačující několik možných směrů. Nutí nás správně se rozhodovat pro někoho nebo něco a později toho nelitovat, na nikoho se nevymlouvat.

Jen nezaváhat. Jen dodržet určitá pravidla a nebát se mít svůj názor. Žádná volba není konečná. Vždy za ní následuje další. Z každé bychom se však měli včas poučit. Dnes je moderní rozhodovat o tom, jaké školce nebo základní škole svěříme do péče své dítě. Možností se nabízí několik. Stejně tak se žáci a jejich rodiče netrpělivě připravují ke správné volbě střední a následně vysoké školy. Po završení svého vzdělání volíme odpovídající zaměstnání a životního partnera. Celý náš život se proměňuje ve velkou volbu. Výsledkem každého rozhodování je posilující vítězství a málo příjemná prohra. V obou případech je nutné, abychom zejména své děti učili unést jak opojnou výhru, tak hořkou porážku.

Ideální prostředí se nabízí právě ve škole. Každá známka, jíž učitel hodnotí výkon svého žáka, je obrazem drobného úspěchu nebo začínajícího nezdaru. Hned za ní následuje volba. „Mám si špatnou známku opravit, nebo se s ní snadno ztotožním?“ Záleží na uvážlivém nastavení cíle a motivace. Záleží, čeho chci v životě dosáhnout. Správně se rozhodnout znamená pevně svírat v rukou vlastní hodnotový kompas, ať se děje, co se děje. Mít zásady a nemít strach. Vědět, že vím a dovedu. Pak je volba snazší a úspěch dosažitelnější.

Každá dílčí prohra, třeba napoprvé nezvládnuté přijímací zkoušky nebo maturita, vzápětí nabízí novou volbu, již s pocitem získané zkušenosti. Ta spočívá v respektu vůči ostatním, kteří rozhodli jinak, než jak jsem si přál, kteří upřednostnili jiné hodnoty, než které vnímám já. Vzápětí snadno pochopím, že mi nikdo nechtěl ublížit, ale jen mě upozornil na můj nedostatek. Místo obviňování „nespravedlivého světa kolem nás“ začnu víc pracovat na sobě. Učit se. Vzdělávat se. Poznávat. Objevovat. Poté přijde druhý termín. Můj reparát se zdařil. Konečně jsem pochopil, že každá volba od nás vyžaduje velkou míru zodpovědnosti a lidské pokory, jimž se člověk po celý život učí. A hlavně respektovat názor a postoj jiného. Třeba učitele, na kterého doma nespravedlivě nadáváme, aniž bychom ho lépe poznali. Proto jsou tolik důležité vzájemná tolerance, poznání a uznání. Na životní reparáty není nikdy pozdě. Roman KANTOR

Leave a Reply