O významu vzdělání musíme hlavně přesvědčit sami sebe

Daniel Münich, pro Týdeník školství:

V roce 2016 vyhlásily školské odbory kampaň Konec levných učitelů, kteří v té době jednoznačně patřili nejen v ČR mezi nejhůře placené zaměstnance s vysokoškolským vzděláním, ale v rámci zemí OECD byly jejich platy nejnižší. Čímsi vysvětlujete, že po celou dobu vládnoucím politikům nedocházela důležitá rovnice „úspěšné školství = úspěšná společnost“?

Společnost měla a má takové politiky, jaké si zvolila. A česká společnost si v průměru stále nedostatečně uvědomuje, jak zásadní roli všeobecná vzdělanost bude v budoucím rozvoji země hrát.

Řada lidí to sice silně vnímá v případě svých vlastních dětí, ale do roviny politických preferencí se to promítá stále málo. Česká společnost je v průměru navíc poměrně krátkozraká a nedočkavá a společenské přínosy vyšší vzdělanosti slibuje ovoce až za několik dekád. Tato nedočkavost potom vede k preferování těch vládních slibů a výdajů, které slibují požitky mnohem rychlejší a jistě, tady a teď. A do toho navíc začíná vstupovat demografické stárnutí české populace. Přirozeným důsledkem je, že stále větší podíl voličů zajímá výše důchodů a dostupnost a kvalita zdravotní péče než školství. Mimochodem, v roce 2017 jsme pro lepší osvětu v této věci vytvořili interaktivní aplikaci ukazující tristní situaci učitelských platů České republiky v Evropě (je dostupná na adrese: https://idea.cerge-ei.cz/platy-ucitelu).
V jiné studii jsme zase spočítali, kolik je v sázce jen na straně potenciálních finančních výnosů v podobě dodatečného HDP. (Studie Kvalita práce učitelů, vzdělanost, ekonomický růst a prosperita České republiky. Možno vyhledat na webu https://idea.cerge-ei.cz. Cesta: záložky Výstupy – Studie – rok 2019.)

Na vaši studii (Platy učitelů v roce 2020: Usne Česko na vavřínech?) se na posledním jednání tzv. školské tripartity minulé vlády odkazoval bývalý ministr školství R. Plaga i školské odbory v souvislosti s tím, jak důležité bude udržet pozitivní trend růstu příjmů pedagogů, který se podařilo kabinetu A. Babiše v českém školství nastolit. V programovém prohlášení nové vlády je zakotven cíl udržet plat pedagogů na 130 % průměrné mzdy a měl by být i v právě připravovaném návrhu novely zákona o pedagogických pracovnících. Ten má vláda v plánu schválit už v tomto pololetí. Neobáváte se, že šetřící trend, který nyní vláda nastolila ke snížení schodku veřejných financí, nakonec postihne i školství, přestože vláda zdůrazňuje, že je pro ni prioritou? Nezůstane opět chudou prioritou?

Stát se to bohužel může, protože na školství se u nás šetřilo většinu z posledních 30 let za poměrně laxního zájmu veřejnosti a voličů. Ale povědomí významu vzdělání a potřeby udržení či navýšení veřejné finanční podpory (jako podíl na HDP) v české společnosti pomalu roste.
To téma se mnohem více sleduje než kdykoliv v minulosti a svým dílem k lepšímu chápání role platů učitelské profese myslím přispěla i řada studií IDEA, které se tomuto tématu od roku 2015 věnují pravidelně každý rok, například naše předvolební studie v létě roku 2017 IDEA PRO VOLBY 2017. Polopaticky vysvětlila širší souvislosti důsledků nízkých učitelských platů. (Studie Nízké platy učitelů: hodně drahé šetření.  Je také dostupná ve na webu CERGE-EI.  Adresa: https://idea.cerge-ei.cz. Cesta: záložky Výstupy – Studie – rok 2017.) Proto je třeba nadále usilovat o kvalitní veřejnou informovanost až osvětu v této oblasti. Jinak se opravdu může stát, že na školství začnou společnost a politici jako na prioritu zapomínat.

Výrazný nárůst platů školství prospěl, do škol se začali vracet absolventi pedagogických fakult, o práci ve školství začal být zájem, je finančně atraktivnější. Bude moci generační obměna proběhnout s kvalitní náhradou, pokud by vývoj platů ustrnul, ale vzhledem k dosažené úrovni se ještě bude držet v rámci veřejné sféry na relativně dobré úrovni?

Výrazné zvýšení relativní úrovně učitelských platů vyvolalo přesně ty pozitivní efekty, po kterých jsme v našich IDEA studiích opakovaně volali, tedy výrazně vyšší zájem o vysokoškolskou přípravu na profesi učitele, vyšší zájem o učitelskou profesi, možnost začít si mezi zájemci vybírat ty lepší. Ale jsme stále ještě na začátku, protože vyšší platy do společenského povědomí a životních plánů jednotlivců vstupují jen pomalu. Navíc to období bídné úrovně platů bylo příliš dlouhé, takže představa o bídných platech učitelů u mnohých stále přetrvává. Pozitivnímu trendu ale může uškodit opakované zanášení nejistoty, zda udržení té úrovně 130 % průměrné mzdy je myšleno skutečně vážně a bude dodrženo. Každé zpochybnění snižuje pozitivní účinek očekávání. Udržení těch 130 % bude vyžadovat zvyšování učitelských platů tempem, jakým rostou nominální mzdy v ekonomice. Pro představu, pokud ministerstvo financí ve své poslední lednové predikci předpovídá pro roky 2022 až 2024 meziroční růsty průměrných mezd a platů v české ekonomice mezi 4 – 5 %, pak by se s takovým růstem mělo počítat i u platů učitelů. To je každoročně o cca 5 mld. Kč v rozpočtu MŠMT navíc jen pro učitele.

Loni poskytl rozhovor Hospodářským novinám jeden z významných ekonomů současnosti
Thomas Piketty, ve kterém uvedl, že „koronavirová pandemie je pro Česko příležitostí stát se bohatou zemí. Politici by si měli uvědomit, že musí razantně zvýšit investice do školství, výzkumu a vývoje, tyto sektory budou v budoucnu mnohem důležitější než průmyslová výroba, víc peněz do zmíněných oborů musí dát všechny státy Evropské unie. Pro Česko to ale platí dvojnásob. Jinak zůstane montovnou – zemí, kde se nevyrábí finální produkty“. Jak podle vás odpovědné politiky přesvědčit, že investice do školství je klíčová investice do úspěšného vývoje?

Moje odpověď je opět ta, že o významu vzdělání a vědy a veřejných investic musíme hlavně a předně přesvědčit sami sebe, tedy českou společnost, chcete-li, voliče. Řadu samozřejmě přesvědčovat nemusíme, ale mnohé stále ano. Navíc jedna věc je verbální podpora a něco jiného je, když se lidé mají kvůli investicím do vzdělání vzdát jiných požitků. Vezměme jen uspokojení spousty solidně vydělávajících voličů z výrazného snížení daně z příjmů (viz způsob zrušení superhrubé mzdy) za cenu nedostatku prostředků veřejných rozpočtů na vyšší investice do regionálního a vysokého školství nebo vědy. Ty drobné rozpočtové růsty pak nepokryjí ani inflaci, které teď čelíme. Ale musím připomenout, že ve školství a vědě zdaleka nejde jen o peníze. Jde také o to, jak efektivně systémy fungují. A oba systémy mají v Česku velké rezervy. Do potřebných reforem se ale nikomu moc nechce. Školství se změnám dost brání, vysokoškolská a obecně akademická reprezentace jakbysmet. Pro vlády jsou reformy v těchto oblastech dost kyselé jablko, spousta práce a křiku s přínosy až daleko za horizontem politického cyklu voleb. A širší společnost o potřebě reforem moc nemá páru.
JANA KAŠPAROVÁ

Doc. Ing. Daniel Münich, Ph.D.

Přední český ekonom, profesor odborné praxe působící na společném akademickém pracovišti Univerzity Karlovy a Akademie věd České republiky CERGE-EI, kde se kromě výuky a vedení akademického think-tanku IDEA zabývá výzkumy v oblasti ekonomie trhu práce, vzdělávání a školství.