Do rozsáhlého výzkumu, jehož cílem bylo zjistit, jaké je riziko vzniku syndromu vyhoření u předškolních pedagogů, se zapojilo 867 učitelek a učitelů mateřských škol.
Stresu a dalším zátěžím, které přináší každý den, se jistě nelze vyhnout, cestou z nepříjemných stavů mysli a duše ale mohou být dovednosti, které umožní náročné situace zvládat.
Syndromem vyhoření neboli citovým a mentálním vyčerpáním způsobeným dlouhodobým stresem z práce je podle výzkumu, který realizovala Katedra psychologie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a vzdělávací organizace EDUkační LABoratoř, ohroženo šedesát jedna procent předškolních pedagogů. U těchto učitelů a učitelek je vysoké riziko, že u nich dojde k plnému rozvinutí syndromu vyhoření. Téměř pětina pedagogů vykazuje střední až závažné projevy vyhoření, což znamená, že je u nich syndrom vyhoření už rozvinutý a byla by vhodná individuální odborná pomoc. Pouze u jednadvaceti procent pedagogů nebyly zaznamenány žádné projevy syndromu vyhoření.
„Pocit vyhoření je stále poměrně tabuizován, učitelky a učitelé jej cítí jako své selhání a nechtějí o něm mluvit, což je jen dalším krokem k plnému rozvoji tohoto syndromu,“ komentuje výsledky výzkumu Miluše Vondráková, vedoucí metodička EDULAB.
Strategie zvládání zátěže
Z výsledků výzkumu je zřejmé, že východiskem je prevence spočívající především ve zvládání takzvaných copingových strategií, což jsou strategie zvládání zátěže, které se dělí na pozitivní a negativní. Výzkum prokázal, že čím více učitelky a učitelé používají pozitivní coping, tím méně trpí pocitem vyhoření, a naopak čím více využívají negativní coping, tím častěji se u nich projevy vyhoření objeví.
„Důležité je proto podpořit vyučující v rozšiřování pozitivních a odmítání negativních strategií, a to nejlépe prostřednictvím kurzů nácvikového charakteru,“ radí Irena Smetáčková, vedoucí Katedry psychologie PedF UK, a dodává: „Pedagogové, kteří se zapojili do výzkumu, popisovali nejsilnější projevy syndromu vyhoření ve fyzické oblasti, naopak nejslabší v emocionální oblasti, což lze považovat za poměrně pozitivní zprávu, protože emocionální vyčerpání má nejhorší dopady na pedagogické vztahy k dětem, jejich rodičům i kolegům.“
Dvouleté děti
Výzkum také odhalil to, že vyučující zatěžuje práce s dvouletými dětmi více než práce s dětmi s výraznějším mentálním opožděním či s dětmi s odlišným mateřským jazykem,“ potvrdil Michal Orság, ředitel EDULAB.
V rámci výzkumu odpovídali učitelé a učitelky na série otázek, které se mimo jiné týkaly náročných pracovních podmínek, například, co dělají v obtížných situacích nebo zda se cítí dlouhodobě v pracovním stresu. „Základem úspěchu je znalost tohoto rizika a osvojení si pozitivních strategií zvládání stresu, protože je hlavním důvodem rozvoje tohoto syndromu a ve školním prostředí se mu nelze vyhnout,“ dodala I. Smetáčková.
Výsledky výzkumu svědčí o tom, že stres je v učitelství významné a zásadní téma. Proto připravila EDUkační LABoratoř ve spolupráci s KPS PedF UK nový akreditovaný vzdělávací program v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, který je zaměřen na osobnostně sociální rozvoj a problematiku syndromu vyhoření u předškolních pedagogů.
Táňa PIKARTOVÁ