Epidemiologická situace v celé republice není dobrá. Tak učitelům zatím nezbývá nic jiného než se dané situaci přizpůsobit a dál své žáky a studenty vzdělávat distančně. Několika z nich jsme položili stejné otázky.
Na rozdíl od jara je distanční vyučování nyní povinné pro všechny děti. Máte k této výuce podmínky (technické vybavení, dostatečnou pomoc, například odborné seznámení s novými technickými produkty)?- Mají vaši žáci dostatečné technické vybavení, případně může jim škola v tomto pomoci?
- Jak máte distanční výuku zorganizovanou? Máte přesný rozvrh, učíte distančně všechny předměty, či se věnujete hlavně těm nejpodstatnějším?
- Jakou máte podporu od rodičů?
- Jaká má distanční výuka úskalí, výhody a zápory ve srovnání s běžnou výukou?
Eva KOTALOVÁ, základní škola, 2. stupeň, aprobace český jazyk a základy společenských věd, 9 let praxe
Ad 1) Škola se na distanční výuku připravovala od letních prázdnin, tudíž jsme nebyli tolik zaskočeni jako na jaře. V současné době došlo hlavně ke sjednocení práce mezi námi, kolegy. Všichni již od září pracujeme s aplikací Teams, kterou jsme někteří využívali již v minulém školním roce. S touto platformou jsme rovněž seznámili všechny děti, které se naučily, jak v této aplikaci pracovat a jaké jsou její možnosti.
Celý pedagogický sbor má k dispozici pracovní notebooky, momentálně jednáme i o dalších pomůckách a aplikacích, které by nám mohly pomoci zkvalitnit naši výuku. Otázka nákupu technického vybavení s námi byla diskutována na poradě, bylo možné si o konkrétní pomůcku zažádat, a to na základě našich preferencí.
Ad 2) Hned na začátku školního roku došlo ke zmapování technického vybavení v rodinách všech žáků, kteří naši školu navštěvují. Na základě těchto informací škola připravila notebooky, aktuálně včetně modemů, pro rodiny, kde toto vybavení chybí, případně se jedná i o rodiny, kde je více dětí školou povinných. V době, kdy k distanční výuce skutečně došlo, se objevilo ještě několik dalších případů, kterými se naše škola musela zabývat a kterým bylo nutné poskytnout technickou pomoc.
Ad 3) První týden nechalo vedení na nás, zda budeme pouze úkoly zadávat a kontrolovat, nebo jestli se s žáky spojíme i online. Většina z nás na nic nečekala a vyzkoušeli jsme všechny možné způsoby, jak s žáky pracovat. Jelikož již bylo rozhodnuto, že školy zůstanou zavřené, připravila naše škola rozvrh online hodin s tím, že v daný den jsou žáci povinni účastnit se nejen těchto hodin, ale i ostatní předměty plní přes zadání podle rozvrhu, na jaký byli zvyklí ve škole. Počty hodin zůstaly při distanční výuce pro třídy stejné, děti plní úkoly i na výtvarnou výchovu či na pracovní činnosti.
Ad 4) Rodiče našich dětí byli několikrát upozorněni na povinnost distančního vzdělání. Zároveň stále připomínáme, že je nutné ráno vstávat a zabývat se jednotlivými předměty. Některé rodiny mají s tímto režimem problém a přijde jim, že jsou děti přetěžované. Většina rodičů se ale velmi snaží se školou spolupracovat. V současnosti ale nemám úplně přesné informace, nakolik hladce probíhá výuka na prvním stupni, kde je podpora rodičů klíčová.
Ad 5) Na distanční výuce bohužel příliš kladů nenacházím, ač jistě existují. Mám informace, že některým žákům tento způsob vzdělávání může vyhovovat v tom, že si mohou lépe hospodařit se svým časem, nic a nikdo je nevyrušuje od práce. Velmi často se jedná o žáky, kterým se hodně věnují rodiče. Dalším kladem může být to, že si děti vyzkouší i jiné formy výuky, musí pracovat s textem, učí se pracovat se zadáním a postupovat podle pokynů. Zároveň se některé zdokonalí v práci s počítačem, žáci jsou nuceni vkládat texty, stahovat si pracovní listy, vyplňovat je, musí komunikovat s učiteli a při online hodinách využívají nejrůznější funkce, které videokonference nabízí.
Největším záporem je podle mého názoru ztráta kontaktu s prostředím školy. Dětem chybí spolužáci, okamžitá zpětná vazba a celkově školní režim a řád. Některé rodiny nejsou schopné svým dětem zajistit vhodné podmínky pro domácí výuku. Naše škola se snaží na tuto problematiku reagovat, asistentky pedagogů fungují alespoň na dálku a snaží se poskytnout maximální podporu a pomoc dětem, které to nejvíce potřebují.
Jinak zastávám názor, že sebekvalitnější technika nenahradí klasickou prezenční výuku se všemi jejími možnostmi, které nabízí.
Pavel PETRÁŠEK, pražské soukromé Gymnázium Evolution Jižní Město, matematika a fyzika, 15 let praxe ve středních školách
Ad 1) Myslím, že podmínky v naší škole jsou pro distanční výuku skvělé. Každý učitel má k dispozici MacBoook Air. Na jaře jsme všichni hledali nové způsoby, jak žákům předávat informace a jak je vyhodnocovat, jak vést online hodiny. Každý z učitelů vyzkoušel různé přístupy. Měli jsme speciální online porady, kde jsme si sdíleli, co nám v hodinách funguje. Vytvářeli jsme si i podrobné návody, aby nemusel každý opakovat chyby ostatních. Pro online výuku dokonce vzniklo takové malé televizní studio. Naší hlavní platformou je Google Classroom. Ostatní nástroje jsou pak na to navázány.
Ad 2) Žáci dostávají v prvním ročníku iPad, na kterém mají důležité programy a aplikace pro studium a některé učebnice. Velmi rychle se s ním naučili pracovat.
Ad 3) Zjednodušili jsme rozvrh tak, aby neměli žáci příliš mnoho hodin a aby nemuseli sedět u počítače i odpoledne, přestože za normálních podmínek končíme i v 17 hodin. U předmětů, které mají týdenní dotaci dvě a více hodin, jsme tuto dotaci zkrátili přibližně na polovinu.
Ad 4) Myslím si, že komunikace s rodiči je v naší škole na vysoké úrovni. Sami rodiče si to pochvalují – ve srovnání se školami, kde mají třeba druhé dítě, vycházíme velmi dobře. Důležité zprávy posílá vedení všem rodičům mailem. Navíc sbíráme zpětnou vazbu od rodičů pomocí online dotazníků. Na předchozích školách jsem to nezažil, ale tady je prostě normální, že škola komunikuje s rodiči. Rodiče jsou na to zvyklí a oceňují to.
Ad 5) Mně osobně nejvíce chybí mimoverbální komunikace s žáky. V matematice a fyzice stačí pohled do třídy, abych viděl, zda žáci látku chápou, nebo ne. Z kamer se to těžko pozná, navíc nikdy nejsou vidět všichni. Při distanční výuce se více projevují rozdíly mezi dobrými a horšími žáky, což je výhoda i nevýhoda zároveň. Někteří žáci se díky současné situaci naučí lépe pracovat se svým časem. Práce s informacemi na internetu je v této situaci také nezbytností. A nakonec si myslím, že se k žákům dostává od učitelů více podpůrných materiálů. Jakmile mám něco, co by se jim mohlo hodit, nahrávám to okamžitě do Google Classroom.
Skrze sociální sítě se ke mně dostaly informace, že v některých školách stále ještě distanční výuka neběží tak, jak by bylo pro rodiče a žáky potřeba. Je nutné zjistit, kde je problém. Jestli chybí technika na straně školy, nebo žáků nebo jestli si učitelé na dané škole nevědí rady. Základem všeho je sdílení informací. Vznikla spousta stránek, kde učitelé prezentují své nápady. Jsou tam návody, jak s danými programy a aplikacemi zacházet. Podstatná je ochota učitelů se nové věci učit. Vedení škol musí učitelům pro to poskytnout prostor a musí je v tom podporovat. Já jsem v některých věcech udělal na jaře docela slušný pokrok a hodlám z toho těžit po zbytek své kariéry. Doufám, že ale to hlavní se bude zase odehrávat ve školních lavicích, protože osobní kontakt učitele a žáka je v některých fázích vzdělávání nenahraditelný.
Olga ŠEDIVÁ