Platíme za životní úroveň a pohodlný život

Jan Krejsek (62) je přednosta Ústavu klinické imunologie a alergologie LF UK a FN v Hradci Králové. Hovořili jsme však nejenom o jeho oboru.

V roce 2004 jste byl jmenován profesorem lékařské imunologie a alergologie. V čem vás tyto obory zaujaly?

Měl jsem životní štěstí, že jsem po skončení univerzitních studií na začátku osmdesátých let minulého století zahájil pracovní kariéru nejprve jako klinický mikrobiolog a později klinický imunolog ve Fakultní nemocnici v Hradci Králové. V této době došlo k historickému předělu. Do lidské populace pronikl virus HIV-1, způsobující onemocnění AIDS. Tato infekce, působící primárně na buňky imunity, byla příčinou neuvěřitelného rozvoje klinické imunologie a biomedicíny jako celku. Zde platí jednoznačně: Všecko zlé je na něco dobré.

Čím si lidé nejčastěji oslabují svůj imunitní systém? Nedobrým životním stylem, špatně zvolenou stravou?

Zde platí, že jsme za sebe odpovědní. Fungování imunitního systému je komplexně řízeno. Vychází samozřejmě z genetického základu, se kterým nemůžeme nic dělat. Naštěstí genově podmíněné poruchy imunity jsou nesmírně vzácné. Ve většině případů jsou však poruchy imunity získané. Obvykle se jedná o souběh mnoha negativních faktorů, z nichž některé neumíme zatím ani pojmenovat. Z těch prokázaných je to určitě naše strava. Za vývoj v děloze odpovídá naše matka. Stejně tak je matka odpovědná za první měsíce našeho života. Naštěstí je již samozřejmě většina dětí kojena. To má pozitivní dopad na vývoj jejich především střevní mikrobioty, která významně určuje individuální imunitní reaktivitu. Kojenému dítěti musí být ve správný okamžik zařazena pevná strava. To vede k toleranci složek stravy, kterým jsme celoživotně vystaveni. Strava musí obsahovat všechny živiny. Její samozřejmou součástí, zvláště u batolat a dětí, musí být mléko a mléčné výrobky. Rodiče musí dbát na soulad mezi energetickým příjmem a výdejem. To je v poslední době stále častěji narušováno. Výsledkem jsou děti s nadváhou, či dokonce obezitou: se všemi velmi závažnými dopady na jejich zdraví.

Jestliže se naše imunita se zimním obdobím oslabuje a pandemie koronaviru neustupuje, musí to nutně znamenat i její větší progresi?

Zimní období z principu představuje část roku, kdy jsme ve vyšší míře ohroženi především virovými infekcemi. V této temné části roku dochází k modulaci imunity každého jedince. Mimo jiné je to způsobeno nižší dostupností vitaminu D, který významnou měrou posiluje naše obranné kapacity. V zimě nám chybí, protože jsme málo exponováni UV světlu ze slunce. Proměňují se také naše stravovací návyky. Obecně ubývá ovoce a zeleniny, které jsou dostupným zdrojem vitaminů. Máme tendenci se méně pohybovat. To rovněž neprospívá výkonu naší imunity. Na druhou stranu je až na výjimky každý člověk schopen se virovým infekcím spojeným se zimou dobře chránit. Rozumným životním stylem, tělesnou aktivitou, ale také dostatečným odpočinkem a spánkem můžeme imunitu přirozeně posílit.

Jak tedy v této době co nejlépe posilovat obranyschopnost organizmu?

Konkrétně zdůrazňuji možnost pozitivně ovlivnit obranné kapacity naší stravou. Ta by měla obsahovat v dostatečné míře kvalitní bílkoviny, například mléčného původu. Velmi pozitivně působí zkvašené mléčné výrobky, které obsahují probiotické mikroorganismy. Neměli bychom zapomínat na přirozené zdroje vitaminu D, kterými v našich podmínkách jsou vaječné žloutky, máslo, tučné mléko. Doporučuji dostatečný příjem zinku, který je součástí všech imunitních mechanismů. Vydatným zdrojem jsou játra, červené maso a v omezené míře i některé složky rostlinného původu.

Stále přibývá počet alergiků. Jak si to vysvětlujete, když si myslíme, že jíme zdravěji než dříve?

Před lety jsem četl přehledový článek, v jehož nadpisu bylo „to clean, to dirty“. Rozumíme tím dobře doložený fakt, že se snažíme z našeho životního prostředí – a především z naší stravy – eliminovat mikroorganismy s cílem zabránit infekcím. V tomto úsilí se zbavujeme nejenom patogenů, ale odstraňujeme z našeho prostředí všechny mikroorganismy. Přitom jsme evolučně na mikrobiální podněty nastaveni. Absence těchto podnětů vede k narušení homeostatických regulací a rozvoji imunopatologických nemocí, včetně zmíněných alergií. Souběžně s odstraňováním mikrobiálních podnětů jsme stále více a více exponováni škodlivinám přítomným v naší potravě a především ve vzduchu. Dobrým příkladem mohou být zplodiny dieselových motorů. Tyto škodliviny přispívají k narušení regulací imunity.

Kam byste jako vědec zařadil covid-19? O jaké onemocnění se z vašeho pohledu jedná?

Koronaviry s vyšší patogenitou, jakým je např. SARS-CoV-2, nejsou mezi virovými patogeny ničím výjimečné. Připomínám, že běžné koronaviry způsobují většinu virových respiračních infekcí, které děti, ale i dospělí, v zimním období prodělávají. Poučit se můžeme ze SARS-CoV-1, který udeřil již před zhruba 20 lety. Sám spontánně vymizel a lidstvo se nechalo ukolébat. Letos pravděpodobně z netopýrů rozšířil své působení na člověka již zmíněný SARS-CoV-2 se všemi důsledky, které již celý rok sledujeme. Nic nového, podobně rozšířil své rozmezí hostitele původem opičí virus, který se následně stal smrtícím virem HIV-1, který nakazil už možná 100 milionů lidí a způsobil smrt zhruba 30 milionů z nich. Musíme být připraveni, že podobné situace se budou odehrávat i v budoucnosti. Jsem však optimista, protože výkon vědy a civilizace je takový, že bychom se s těmito novými smrtícími infekcemi měli umět vyrovnat. Umíme pomoci většině infikovaných lidí, protože máme vysoce kvalitní zdravotnictví. Rozbíhá se očkování, které ochrání před šířením SARS-CoV-2.

Existuje u alergií přímá návaznost na dědičnost? Jestliže jsou rodiče dítěte oba alergici, zvyšuje se tím pravděpodobnost alergií dítěte?

Alergický zánět je svou povahou mimořádně komplexní. Podílí se na něm vnitřní činitele, včetně genové dispozice. Není to ale jednoduché, jak tomu je v případě jiných genově podmíněných nemocí. Zde jsou popsány stovky genů, jejichž produkty zvyšují riziko rozvoje alergie. Proti nim u každého člověka působí stovky genů, které naopak chrání před rozvojem alergického zánětu. U každého člověka je výsledek „součtem“ ochranných a predisponujících genetických vloh. To ale nestačí. Každý člověk se dále vyvíjí zcela unikátně v kontextu faktoru vnějšího světa, kterým je od samého počátku života, tj. splynutí spermie a vajíčka, celý život vystaven. Tak si buduje individuální imunitní reaktivitu. A právě faktory vnějšího světa můžeme svou aktivní činností ovlivnit. V tom je naše svoboda. V případě alergií je to spíše správné rozhodnutí našich maminek, protože většina nastavení se uskutečňuje v době, kdy ještě nemáme vlastní rozum, tj. v dětství.

Je pravda, že roste i počet autoimunitních onemocnění?

Prevalence imunopatologických nemocí se zvyšuje. Jednou z příčin je i fakt, že máme daleko účinnější diagnostické nástroje k jejich diagnostice. Zde je vývoj velmi rychlý. Najdeme i ty případy, které se v nedávné minulosti nedařilo diagnostikovat. Je však objektivní zkušeností, že imunopatologických nemocí skutečně přibývá. Imunopatologické nemoci jsou svou povahou multifaktoriální. Vždy je tam určitá genová dispozice, abnormálně nastavená individuální imunitní reaktivita a potom nějaký spouštěč. Ne vše se dá u konkrétního nemocného dohledat. Pokud to chceme zjednodušit, podíváme se na křivku, která ukazuje na výrazné snižování výskytu infekčních nemocí v populaci za uplynulých zhruba 60 až 70 let. Inverzně k tomu stoupá výskyt imunopatologických nemocí. Ve velkém zjednodušení, platíme za vysokou životní úroveň a pohodlný život.

Zatímco dříve byly děti s celiakií spíše výjimkou, dnes již pro ně máme v jídelnách oddělené jídlo. V čem spatřujete takový nárůst nesnášenlivosti lepku?

Bohužel otázka nesnášenlivosti lepku patří do značné míry mezi mýty, které se v současném světě snadno komunikují. Na začátku je vždycky nějaká „ikona“, která prohlásí, že jí lepek škodí. Pokud si vzpomínám, byl to tenista Djokovič, který to o sobě začal prohlašovat. Následně to uchopili další, kteří pomocí sociálních sítí sdělují všem na planetě, že omezením lepku se zlepšil jejich zdravotní stav. Ve většině případů si trošku zlepšili jídelníček a ubrali na prázdných kaloriích z bílého pečiva. Většině z nich jistě lepek nevadil. Naštěstí máme vysoce účinný diagnostický nástroj, který jasně určí nemocné s intolerancí lepku, kteří trpí onemocněním označovaným celiakie. Jednoduše lze stanovit v periferní krvi autoprotilátky namířené proti tkáňové transglutamináze (anti tTG). Pokud jsou pozitivní, člověk s velkou jistotou trpí celiakií a musí držet striktní bezlepkovou dietu. Pokud člověk protilátky anti tTG nemá, lepek mu neškodí a jeho eliminace ze stravy nemá žádný význam. Toto je potřeba velmi hlasitě říkat, protože mnoho lidí, zvláště dětí, je poškozováno bezdůvodnou bezlepkovou dietou, která vede k závažným zásahům do jejich jídelníčku. Vznik celiakie je nepochybně geneticky podmíněný. V rodinách, kde se celiakie vyskytuje, hrozí riziko i pro další členy rodiny. Spouštěcím faktorem může být oddálení expozice lepku ve stravě kojeného dítěte. Pevná strava obecně má být kojenému dítěti vložena mezi koncem 4. měsíce a nejpozději do konce 6. měsíce věku. V tomto období se otvírá tzv. tolerizační okno a nastavují se jemné regulační mechanismy.

Ovšem přibývá i astmatických dětí.

Jedná se o tzv. hygienickou hypotézu vzniku a rozvoje alergického zánětu, která spočívá ve snížené expozici žádoucím mikrobiálním podnětům a současně v nenormálně vysoké expozici environmentálním škodlivinám, zvláště ve vzduchu.

Na trhu máme obrovský počet vitaminů a potravinových doplňků. Jak se vyznat v tom, který je pro nás nejúčinnější?

Naše strava, a zvláště strava dětí, by měla být rozumná a vyvážená co do obsahu živin i s ohledem na energetický objem. Pokud tomu tak je, nepotřebujeme žádné potravní doplňky ani vitaminy. Bohužel zdravá strava většině lidí nechutná. Jedí to, co jim chutná, a to je nezdravé. V takovém případě nelze než doplňovat o vitaminy, především D, C a vitaminy skupiny B. Zapomínat nesmíme na zinek. Nedostatek mikrobiálních podnětů mohou alespoň z části nahradit probiotika, lépe v jogurtu než v kapsli. Nezapomínejme na prebiotické cukry, které stimulují naši přirozenou mikrobiotu střeva. Jsou v česneku, cibuli či luštěninách.

Proč je přípravek Vigantol, obsahující vitamin D, vázaný na lékařský předpis a jiné léky již ne?

Důvod je jednoduchý. Vigantol je léčivo, na které se vztahují velmi přísné předpisy a regulace. Ostatní zdroje vitaminu D, které jsou v podobě potravních doplňků, nemusí tyto přísné regulace plnit.

Nemyslíte si, že právě účinnost tohoto vitaminu byla v minulosti neprávem zanedbávána?

Vitamin D má mimořádně komplexní účinky v našem těle. Už zdaleka neplatí, že rozhoduje pouze o zdraví kostí. Jeho nedostatek je samozřejmě spojen s osteoporózou typickou pro seniory. Nedostatek se však uplatňuje v imunitním systému, který je vitaminem D významně regulován. Nedostatek vitaminu D zvyšuje vnímavost k infekcím. Především však nedostatek vitaminu D zvyšuje riziko rozvoje imunopatologických nemocí.

I s vitamínem C bylo v zahraničí prokázáno, že jeho megadávky ničí covid-19. Proč se u nás dosud nepřistoupilo k této metodě léčby?

Přestože už bylo publikováno okolo šedesáti tisíc vědeckých prací s tématem SARS-CoV-2, který způsobuje onemocnění ne příliš korektně nazývané covid-19, nejsou mi známy studie, které by prokázaly, že nitrožilně podané megadávky vitaminu C by pozitivně ovlivnily průběh onemocnění. Je to zatím ve stejné rovině mýtů, jak je takto podávaný vitamin C komunikován u nemocných s nádory. Takovéto zprávy se šíří velmi rychle. V medicíně však musíme mít důkazy.

Jste autorem knihy Klinická imunologie, která byla oceněna cenou Paula Janssena za nejlepší dílo v alergologii a klinické imunologii. Chystáte pokračování této knihy?

Jsem velmi rád, že výše zmíněná „prvotina“ dosáhla tak významného ocenění. Já jsem s ní však úplně spokojen nebyl. Přemýšlel jsem o dalším projektu, který jsme nakonec realizovali. Jedná se o knihu Imunologie člověka (http://www.imunologie-cloveka-krejsek.cz). Myslím, že se skutečně povedla a je to ucelené dílo. Stačilo vymyslet hlavní motiv: zánět obranný a poškozující.

Eva ROKYTOVÁ