K 1. lednu 2020 došlo ke sloučení Národního ústavu pro vzdělávání a Národního institutu pro další vzdělávání a vzniká příspěvková organizace řízená ministerstvem školství Národní pedagogický institut České republiky. O projektech institutu hovoříme s jeho ředitelkou Helenou Plitzovou.
Které projekty jsou v letošním roce stěžejní?
Pod Národní pedagogický institut se sloučením NIDV a NÚV dostaly velké projekty spolufinancované z ESIF, které se věnují společnému vzdělávání (inkluzi) v pedagogické praxi, nastavení komplexního systému profesního rozvoje učitelů a ředitelů včetně například začínajících učitelů, rozvoji gramotností, strategickému řízení a plánování ve školách a podpoře akčního plánování, modernizaci odborného vzdělávání a vytvoření systému mistrovské zkoušky, propojování formálního a neformálního vzdělávání či zajištění kvalitních poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Řešíme také celoživotní vzdělávání dospělých a prohlubování jejich kompetencí v souvislosti s uplatněním na trhu práce. Vedle toho jsme řešili a nadále budeme řešit i krátkodobé rezortní či účelově financované projekty reflektující prioritní témata ministerstva školství pro určité období, například podporu pedagogických pracovníků pro práci s žáky-cizinci, digitální vzdělávání a vícejazyčnost ve školách, podporu nadání a změny v oblasti kurikula.
Která témata učitelé hlavně preferují?
Preference pedagogů záleží nejen na jejich odborném zaměření, ale také na jejich pozici a roli ve škole či na tom, v jaké fázi své profesní dráhy se nacházejí. Tedy zda jde například o začínajícího, či zkušeného učitele, či ředitele, třídního učitele, vychovatelku ve školní družině, anebo nekvalifikovaného učitele, který na získání či doplnění své kvalifikace teprve pracuje.
Naprosté většiny pedagogických pracovníků se však dotýkají témata související s kázní žáků jako šikana, kyberšikana a primární prevence rizikového chování, ale také inkluze. Nejde ovšem jen o témata, která jednotliví pedagogové vyhledávají, ale také o formy podpory, které stále více preferují: vedle tradičního DVPP mají učitelé zájem o vzájemné učení, kolegiální sdílení zkušeností či příkladů dobré praxe a další formy metodické podpory, jako jsou metodické kabinety, které nastavujeme právě v projektu SYPO. Přínosné jsou vzdělávací programy, které připravujeme na klíč či na objednávku přímo pro pedagogické sbory či skupiny učitelů ve školách.
Jaká témata jsou ve školství nyní aktuální?
Spíše bych hovořila o školství jako celku. S ohledem na Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, kterou zveřejnilo ministerstvo školství na začátku listopadu 2019, považuji za důležité zaměřit vzdělávání více na kompetenční model výuky. Tedy namísto klasického způsobu memorování faktů rozvíjet jak dovednosti nutné pro řešení konkrétních problémů, tak komunikaci a schopnost aplikovat získané poznatky při řešení reálných situací. V popředí vidím také snižování nerovností v přístupu ke vzdělávání a s tím související rozvíjení maximálního potenciálu žáků a studentů. Ostatně už nyní prostřednictvím našich systémových projektů na řadě zmíněných okruhů intenzivně pracujeme.
Velkou pozornost věnujete podpoře digitálních technologií ve vzdělávání a řízení školy prostřednictvím projektu Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů. Jak funguje?
Úkolem je přispět k implementaci digitálních technologií do vzdělávání ve školách v souladu s národní Strategií digitálního vzdělávání. Vytvořili jsme proto síť krajských ICT metodiků, kteří působí v každém krajském městě na pracovištích NPI ČR a zajišťují podporu školním ICT koordinátorům/metodikům i vedení škol několika způsoby. Záleží na samotné škole, jakou formu podpory zvolí. O podporu je ve školách velký zájem. Na ICT metodiky se s žádostí o pomoc zatím obrátilo více než sto škol, některé opakovaně. Podle šetření by školy do výuky rády zaváděly více digitálních technologií, mnohdy však nevědí, kde začít. Pomoc v oblasti digitálního vzdělávání by podle šetření uvítalo téměř osmdesát procent škol. Školy nejčastěji zajímá výběr cloudových řešení pro celou školu, záležitosti nastavení účtů v systému Office 365, využití interaktivní techniky, online zdroje pro výběr aplikací pro iPad a další zdroje aplikací pro výuku a mnoho dalšího.
Váš institut má krajská pracoviště. Co mohou od jejich služeb učitelé očekávat?
Prostřednictvím koordinátorů podpory poskytujeme servis školám a pedagogům, řešíme s nimi konkrétní problematiku a snažíme se být oporou v jejich profesním rozvoji. Služeb center podpory využije každoročně v průměru deset tisíc škol a školských zařízení v celé České republice. Vedle poskytování tradičního DVPP se centra podpory stávají základnou pro metodickou, konzultační a informační pomoc školám, která se liší podle aktuálních vzdělávacích potřeb pedagogů nebo celých pedagogických sborů, jako například osobní či skupinové konzultace, vzdělávání tak zvaně ušité na míru, semináře, workshopy, podpora konzultantů, koučů, mentorů a dalších odborníků. Ve svých aktivitách budou centra podpory reagovat na Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ a i nadále reflektovat aktuální potřeby MŠMT. Stanou se nosnou infrastrukturou pro implementaci výstupů aktuálně realizovaných systémových projektů, ale i budoucích projektů v připravovaném operačním programu Jan Amos Komenský.
Jak je systém profesního rozvoje učitelů a ředitelů organizovaný ze strany vašeho institutu?
Jednou z prioritních oblastí je právě systémová podpora řídících pracovníků škol, a to jak realizací kvalifikačních studií a průběžného vzdělávání ve státních prioritách pro oblast managementu škol a školských zařízení, tak implementací výstupů z našich projektů zaměřených na vytvoření systémové podpory ředitelů, strategické řízení a plánování ve školách včetně hodnocení práce pedagogů a tvorby plánu profesního rozvoje pedagogů. Podstatnou roli pak sehrává stálá konference ředitelů. Podobným způsobem pak funguje také systémová podpora ostatních pedagogických pracovníků, jejíž základnou se stávají metodické kabinety.
Máte zpětnou vazbu, jak se daří implementovat poznatky z vašich vzdělávacích programů do praxe?
Zpětnou vazbu o kvalitě námi poskytovaných služeb a hlavně o vzdělávacích potřebách pedagogů získáváme prostřednictvím evaluačních dotazníků z každé realizované vzdělávací akce a také formou různých šetření, která jsou prováděna v rámci našich projektů nebo v rámci analytické činnosti organizace. Zda učitelé skutečně využívají získané poznatky a dovednosti z DVPP ve své výuce, již nemůžeme bezprostředně ovlivnit a posoudit – to mohou obecně signalizovat až výstupy ze šetření prováděných ČŠI. Ukazuje se však, že systémová podpora učitelů a škol v tématech, o kterých jsem hovořila, je nezbytností, protože představuje jeden z hlavních předpokladů pro zajištění kvality našeho školství.
Táňa PIKARTOVÁ