Školkám chybí peníze na nemocenské

Zatímco vláda schválila kompenzace postiženým odvětvím v souvislosti s koronavirovou krizí, finanční pomoc mateřským školám zůstává stranou, ačkoliv jsou mateřinky také v první linii s plným provozem.

Šetření ISEA ukázalo, že ředitel mateřské školy jako statutární zástupce nemá prakticky žádnou disponibilitu s penězi, jestliže nastane mimořádná situace. Z našeho vzorku 764 respondentů nejčastěji aktuálně chybí mateřinkám na nemocenské dávky (v ONIV) částka 15 až 25 tisíc korun a stejnou částku ředitelé odhadují, že jim bude chybět do konce roku. V některých mateřských školách chybí již nyní dokonce 45 tisíc korun na nemocenské dávky a odhady, kolik peněz bude do konce roku ještě chybět, si ředitelé ani netroufají udělat.

Peníze na chod školy má mateřská škola rozškatulkované v mnoha šuplících. Jeden šuplík na mzdy, druhý šuplík na dohody o provedení práce, třetí šuplík na nemocenské dávky. Přehazovat peníze mezi šuplíky mohou značně omezeně, mnohde jen jednou nebo dvakrát za rok. Schvalovací procesy trvají leckde déle než samotná krizová situace v mateřské škole, kterou je třeba řešit hned, ne, až ji za měsíc schválí úředníci.

Zaměstnanci, pokud jsou v pracovní neschopnosti, vyčerpají mateřské škole peníze určené na nemocenské dávky (ONIV). V případě vyššího výskytu nemocnosti a překročení limitu tedy není z čeho platit nemocenskou zaměstnancům a ředitel mateřské školy musí žádat úřady o doplnění peněz na nemocenské dávky nebo o přesuny.

Žádosti navíc nelze posílat flexibilně, podle toho, jaká situace v mateřské škole nastane. Takže například ředitel mateřské školy musí v září 2020 odhadnout, kolik peněz na nemocné zaměstnance bude potřebovat v prosinci 2020. To je však při současném vývoji pandemie věštěním z křišťálové koule.

Chybí i peníze na dohody

Mateřské školy také nemají dostatek peněz na dohody o provedení práce, aby ředitelé v mateřinkách mohli najmout brigádníky, tedy zástupy za dočasně nemocný personál. Ukázalo se, že i tam, kde peníze na dohody měli, vše vyčerpali, protože nakonec onemocněl i zastupující personál.

Tato detailistická regulace je nesmyslná především proto, že krajští úředníci schvalují „od stolu“, zda chybějící prostředky v ostatních neinvestičních nákladech doplní zcela, poskytnou jejich část, nebo mateřinkám nedají vůbec nic. Mnohde jen mateřským školám povolí přesuny v rámci rozpočtu mateřinky z platů na dohody. To znamená, že mateřské školy čekají i měsíc na to, zda jim v řadě případů povolí úředníci ukrojit z objemu vlastních peněz mateřské školy určených na mzdy. Tento postup obnáší sepisování mnoha zdůvodnění, kterými ředitelka vysvětluje, že jí onemocněl personál a proč jí tedy chybí peníze v ONIV na nemocenské dávky. Následuje nespočet telefonátů s úřady. To vše v situaci, kdy ředitelka mateřské školy polovinu své pracovní doby věnuje pouze administrativě. Na řízení a administrativu mají totiž ředitelé a ředitelky těch nejmenších mateřských škol jen polovinu pracovní doby, v druhé půlce pracovní doby musí vést výuku u dětí.

Přitom krajské úřady peníze na dohody mateřinkám na řadě míst schvalují jednou nebo dvakrát za rok. Tento přístup úřadů paralyzuje v době pandemie provoz v mateřských školách, protože jde o malé kolektivy, kde každý jeden jediný chybějící zaměstnanec ohrožuje zabezpečení provozu v souladu s předpisy, které musí mateřská škola dodržet.

Pandemie zviditelnila to, jak je systém financování mateřských škol přeregulovaný, takže vůbec není schopen reagovat na nestandardní a nenadálé životní situace, jako je zvýšená nemocnost a karantény zaměstnanců v době covidu-19.

Problém není snad v tom, že by hlavně chyběly peníze. Ředitelé/ředitelky mateřských škol mají především problém s disponibilitou s penězi, která by flexibilně umožňovala reagovat na nemocnost zaměstnanců.

Blanka JAVOROVÁ
manažerka projektu ISEA