Martin Roman je manažer a podnikatel, ale také duší filantrop. V roce 2011 založil a financuje český projekt Čtení pomáhá. Mimo to vydává publikace pro učitele a také sponzoroval založení a rozvoj soukromého gymnázia.
Na začátku kariéry jste byl ředitelem podniku Janka Radotín. Jak jste se dostal k zájmu o vzdělávání?
Jance Radotín jsem věnoval šest let života a byla to jedna z mála firem v oblasti zakázkového strojírenství, která přežila. Proto mě oslovili věřitelé Škody Plzeň, která byla v podobných problémech. A po úspěchu ve Škodovce přišla nabídka z ČEZu.
Koncem roku 2013, po ukončení dvacetileté manažerské kariéry, jsem si řekl, že bych se chtěl věnovat více školství. Měl jsem dlouhodobý pocit, že vím, jak by mělo vypadat efektivní vzdělávání, ale chtěl jsem si jej podložit i výzkumem. Tak jsem vystudoval University College London – Institute of Education.
Proč jste se začal věnovat reformě českého vzdělávacího systému?
To, že bych chtěl jednou zkusit reformovat české školství, jsem se rozhodl, už když mi bylo šestnáct let. Bylo to na základě traumatizujícího zážitku z mých gymnaziálních let. Vždycky jsem měl dobré známky a profesorka biologie mi řekla, že pokud chci dostat jedničku, tak se musím naučit latinsky atlas rostlin. Tak jsem se těch 300 názvů rostlin naučil a s jistou nevolí tu jedničku dostal. Po týdnu jsem si uvědomil, že toho umím už jen polovinu a za rok jsem si pamatoval už jen dva názvy. Došlo mi, jaký to byl naprosto neefektivně investovaný čas do vzdělávání. A tehdy se v mé hlavě zrodil nápad, že bych chtěl jednou založit školu, kde by se učily jen smysluplné věci, a to způsobem, aby si je děti odnesly s sebou do života. Student si pamatuje jen to, co šestkrát aktivně použije, ale učitelé tomu často nevěří.
Od roku 2016 se věnujete vydávání publikací pro učitele. Můžete být konkrétní?
První publikace se jmenovala Zavádění formativního hodnocení: Praktické techniky pro základní a střední školy od D. Wiliama a S. Leahyové. V roce 2017 následoval titul Efektivní výukové nástroje pro učitele: Strategie pro zvýšení úspěšnosti každého žáka od P. Ginnise. V současnosti jsou na trhu už tři publikace a na podzim vyjde čtvrtá – Responsivní učení. A protože by ty knihy byly v normální distribuci velice drahé, rozhodl jsem se koupit na ně práva a prodáváme je pouze za cenu tisku a distribuce.
Založil jste projekt Čtení pomáhá. Co je jeho náplní?
U žáků podporuje nejen lásku ke knížkám, ale po jejich přečtení a po správném zodpovězení testových otázek dostanou možnost získat 50korunový kredit a samy si vyberou, které charitě ty peníze dají. A když je částka připsaná, tak tam pošlu reálné peníze, které charita obdrží. Nejvíc pomohla sága Harryho Pottera, která „vyčetla“ deset milionů korun, Povídání o pejskovi a kočičce pak dva miliony korun.
Čtvrt milionu žáků v tomto projektu „načetlo“ na charity přes 50 milionů korun a pomohlo tak 519 charitám. Čekal jste taková příznivá čísla?
Věřil jsem v to, jinak bych to nedělal. Ale překvapilo mě to; ten úspěch je ale hlavně zásluhou učitelů, takže jim patří velký dík. Ten projekt je pro ně i nástroj, jak děti přivést ke čtení.
Říkáte, že čtení rozvíjí dětem fantazii. Koho si oblíbily vaše dcery?
Obě mé dcery měly rády Harryho Pottera; starší si pak oblíbila Hraničářova učně od Johna Flanagana a mladší Bohy Olympu od Rickyho Riordana. Těší mě, že dodnes jsou velké čtenářky.
A které knihy ovlivnily v dětství vás?
Na prvním stupni základky jsem četl strašně moc, i tři knížky týdně – hlavně verneovky, hodně pro mě znamenal i Robinson Crusoe. Brzy to však ve mně bylo zabito povinnou četbou až tak, že jsem přestal na pár let číst úplně.
Poraďte, čím se při výběru knihy pro dítě řídit?
První logickou četbou jsou pohádky. Fungují doporučení, co čte kamarád, aby si mohli o knize spolu povídat. Děti se však ještě mohou podívat na portál Čtení pomáhá, jehož cílem bylo dát dohromady četbu, která dává smysl.
Takže nezastáváte většinový názor, že naše děti jen koukají do mobilů a knihy ignorují?
Ten názor do jisté míry sdílím, protože je to pravda. Každý z nás máme nějaké množství času, které můžeme věnovat vedlejším aktivitám: moje generace neměla ke čtení konkurenci, neboť jsme neměli mobily či počítače, takže nemůžeme očekávat, že děti budou číst tolik co my. Proto také máme u nás v základní škole a nižším gymnáziu zákaz používání mobilů. Ať jdou děti o přestávce raději ven na vzduch. U rodičů se to setkalo s velkou podporou a kupodivu ani děti nic nenamítaly.
Investic vložených do školství se prý nemůže nikdy litovat. Nebo ano?
Těch peněz rozhodně nelituji. Myslím si, že to byly jedny z nejlépe vynaložených peněz v mém životě. Část prostředků byla použita na rekonstrukci škol a druhá na stipendia.
Napsal jste článek Jak se pozná dobrá střední škola. Zkuste však jednou větou na tuto otázku odpovědět.
Dobrá střední škola učí způsobem, že se děti doopravdy něco smysluplného naučí.
Stal jste se jedním z nejúspěšnějších a nejbohatších mužů. V čem tkví tajemství úspěšného muže?
Inteligence je nezbytným předpokladem. Ale výzkumy říkají, že od IQ nad 120 už není korelace mezi úspěchem a IQ. Úspěšný člověk musí být bezesporu pracovitý, musí mít vůli a v neposlední řadě musí mít i nějakou sociální inteligenci. Musí umět rozeznat důležité věci od nedůležitých. Mám několik kamarádů, kteří jsou inteligentní, pracovití, sociálně inteligentní, a přesto jsou úspěšní jen do určité míry, protože svůj čas a energii nevěnují důležitým věcem. Můj manažerský vzor Jack Welch, který léta úspěšně řídil firmu General Electric, říkal: „Důležitější než dělat věci správně je dělat správné věci.“ Asi je fér zmínit, že v tom do jisté míry hraje roli i štěstí.
Jakou největší daň jste v životě zaplatil za to, že jste se stal jedním z nejúspěšnějších mezi úspěšnými?
Když byly mé starší dceři tři roky, tak pronesla větu, která mi rezonuje v uších
dodnes: „Tatínek nebydlí s náma doma, bydlí v páci.“ Na svoji obranu mohu jen dodat, že jsem se vždycky, když jsem byl v Čechách, snažil urvat kus času na to, abych dětem každý den četl nebo vyprávěl před spaním pohádku.
Jaká máte do života tři největší přání?
Na všechna tři bych dal slovo zdraví. Se vším ostatním si lze už nějak poradit.
Eva ROKYTOVÁ