Většinou bereme 17. listopad jako připomínku počátku sametové revoluce, ale za Mezinárodním dnem studentstva se skrývá mnohem víc než události, které začaly v roce 1989 v Praze na Národní třídě.
Tento svátek vznikl jako připomínka tragických událostí, k nimž došlo v období od 28. října do 17. listopadu 1939 v tehdejším protektorátě Čechy a Morava, především v souvislosti s tragickou smrtí medika Jana Opletala. Svátek byl vyhlášen v roce 1941 v Londýně na zasedání Mezinárodní studentské rady. Zároveň se jedná o jediný den mezinárodního významu, který má český původ. Historie tomu chtěla, že o padesát let později byli čeští a moravští studenti opět u toho, když docházelo k dějinnému zvratu, a bez nich by nejspíš události, které začaly 17. listopadu 1989, nakonec nabraly jiný směr.
Šlo to i bez internetu
Připomenout si děje spojené s Mezinárodním dnem studentstva si nyní můžeme i prostřednictvím virtuální výstavy Studentské revoluce – vzpomínky českých studentů, kteří v roce 1939 a 1989 tvořili dějiny, jež vznikla společným úsilím projektu Paměť národa a platformy Google Arts & Culture. Sbírka obsahuje řadu unikátních dobových materiálů v multimediální podobě a od 17. listopadu letošního roku je dostupná zájemcům z celého světa. Do globálního povědomí se tak dostanou příběhy odvahy a osobního nasazení českých studentů, kterým nebyla lhostejná budoucnost vlastní země a národa.
„Chceme touto on-line výstavou zprostředkovat tuto tradici světu, připomenout události, které formovaly historii, a to prostřednictvím unikátních osobních vzpomínek. Pro mladé může být také zajímavé poznání, jak se sametová revoluce šířila bez pomoci počítačů a internetu, jak to tehdejší mladí lidé dokázali,“ představuje hlavní myšlenky projektu Markéta Resczynská, spoluautorka výstavy.
Na každém životě záleží
Studentské revoluce jsou jednou z mnoha aktivit, za kterými stojí nezisková organizace Post Bellum, jejímž zřejmě nejznámějším projektem je ten s názvem Paměť národa. „Pracujeme na něm už 19 let a za tu dobu jsme shromáždili na deset tisíc osobních vzpomínek a výpovědí válečných veteránů a vězňů, ale také těch, kteří stáli tak říkajíc na opačné straně, tedy například milicionářů nebo policistů, kteří vyslýchali odpůrce režimu. Jedná se o třetí největší podobnou sbírku na světě. Je ovšem unikátní svou skladbou, zaznamenává zkušenost ze dvou totalit, kterými naše země ve 20. století prošla, a to zkušenost viděnou z různých pohledů,“ vysvětluje Mikuláš Kroupa, ředitel a zakladatel společnosti Post Bellum. A dodává: „Naším úkolem je ale příběhy nejen sbírat, ale především je vyprávět. Od počátku jsme vlastně sbírkou virtuální a jeden ze způsobů, jak s nasbíranými dokumenty pracovat, jsou právě výstavy, jako je ta o studentských revolucích. Tak můžeme ukázat, že na každém lidském životě záleží, že každý z nás se může stát hybatelem událostí.“
Poznání i naděje
Nikoliv poprvé se u podobného projektu setkává Paměť národa s platformou Google Arts & Culture, která už devět let umožňuje on-line setkání s kulturním dědictvím shromážděným v muzeích, galeriích, ale i divadlech a koncertních síních z celého světa. Mezi těmito kulturními stánky najdeme i dvacet zástupců z Česka (například Národní muzeum v Praze, Muzeum východních Čech z Hradce Králové nebo pražské Židovské muzeum) a brzy přibydou další.
„Je pro nás ctí, že mezi výstavami, které zprostředkováváme, jsou i Studentské revoluce. Lidé poznají kořeny tohoto mezinárodního svátku, a to kořeny skutečně tragické, stejně jako příběh sametové revoluce. Mladí si díky výstavě přiblíží historické události, které nepamatují, a osobně si myslím, že podobné projekty mohou silou své výpovědi vnést také kus naděje do temnějších dnů, které právě prožíváme,“ je přesvědčena Liudmila Kobyakova – manažerka Google Arts & Culture pro region střední a východní Evropy.
Romana SLANINOVÁ